Encyklopedie

Úvod

>




Porodní činnost je vyvolána složitými anatomickými, biochemickými a endokrinologickými
ději, které se odehrávají v organismu matky i plodu. Výsledkem je příprava
("zrání") děložního hrdla a kontrakce.

Syndrom předčasné porodní činnosti je reakce fetomaternální jednotky na různé inzulty. Vlivy, které způsobují
syndrom předčasné porodní činnosti, je možné rozdělit do dvou základních skupin
(viz kap. 2.8 a 10.22):

  • • přímé,
  • • nepřímé.

Předčasná porodní činnost je definována jako pravidelné děložní kontrakce, které vedou ke zrání
děložního hrdla a progresivní dilataci od 23. do ukončeného 37. týdne
těhotenství. V 50 % případů předčasných porodů není předchozí děložní činnost
rozpoznána. Používané diagnostické postupy k detekci předčasné porodní činnosti
jsou ve 40 % falešně pozitivní a v 18 % falešně negativní. Sledují se
kontrakční činnost dělohy (tokograf), anatomické změny děložního hrdla v čase
(ultrazvuková cervikometrie a zjištění tvaru dilatace vnitřní branky),
laboratorně se stanovuje fetální fibronektin v poševním stěru, dynamický
pokles estriolu ve slinách a sledují se zánětlivé markery (rutinní klinické
sledování těhotné ženy - tělesná teplota, tep, počet leukocytů
a C-reaktivní protein). V poslední době se hledají další způsoby detekce
zánětlivého procesu, a to za stanovených podmínek vysoké specificity a
senzitivity, cenové dostupnosti a možnosti technického vyhodnocování.

Podle vyvolávajících faktorů předčasné
porodní činnosti je až v 75 % případů nutné ukončení těhotenství. V 25 % bývá
možnost zahájit tokolytickou terapii.

Podmínky tokolytické terapie:

  • • bezpečnost z hlediska matky a plodu,
  • • dobrá tolerance,
  • • účinnost,
  • • pečlivé zvážení výhod a nevýhod podání tokolytik.

Indikace tokolytické léčby:

  • • zklidnění
    děložní aktivity na 24-48 hodin (potřebná doba pro nástup účinku
    glukokortikoidů k urychlení plicní zralosti plodu a snížení rizika
    intraventrikulárního krvácení u nezralého plodu, pro nástup účinku antibiotik
    a/nebo umožnění transportu in utero);
  • • akutní hypoxie plodu v souvislosti s porodní činností (např. k úpravě
    děložních kontrakcí při cervikokorporální dystokii nebo hyperaktivitě děložní);
  • • potřeba relaxace dělohy při císařském řezu u obtížného vybavování plodu v
    patologické poloze;
  • • preventivní podávání po abdominálních operacích během těhotenství (např. po
    apendektomii či cholecystektomii ve II. a III. trimestru), před/po cerkláži
    děložního hrdla ap.

Kontraindikace tokolytické
léčby znázorňuje tab. 4.3-1.

Tab.
4.3-1.
Kontraindikace
tokolytické léčby

Kontraindikace

ze strany matky

Kontraindikace

ze strany plodu

•arteriální hypertenze

•tìžká preeklampsie  /eklampsie

•krvácení nebo krvácivý stav

•srdeèní choroba

•pokroèilý vaginální nález na
dìložním hrdle

•pøecitlivìlost na dané
tokolytikum

•> 37. týden tìhotenství

•porodní hmotnost pøes 2500 g

•VVV plodu nesluèitelná se
životem

•chorionamnionitis

•ohrožení plodu
in utero:
– akutní tíseò plodu
– chronické IUGR

•abúzus návykových
látek u matky

V tabulce 4.3-2 je uveden přehled
léčiv, která lze podat v rámci tokolytické terapie.

Tab.
4.3-2.
Přehled
tokolytických léčiv

Léková
skupina tokolytik

Úèinná
látka (léčivo)

1. b2-sympatomimetika

ritodrin,
fenoterol,
hexoprenalin

2.
magnézium sulfát

magnézium
sulfát
(MgSO4)

3.
antagonisté syntézy
prostaglandinù

indometacin,
sulindak,
nimesulid

4.
blokátory kalciových
kanálù

nifedipin

5.
antagonisté oxytocinu
(antioxytociny)

atosiban
(v klinickém  zkoušení)

6.
gestageny

progesteron

7.
donory oxidu dusnatého  (NO)

nitroglycerin

8.
inhibitory fosfodiesterázy

aminofylin

9.
(etylalkohol)

(etanol)