Kardiopulmonální resuscitaci (oživování) provádíme v případě zástavy základních životních funkcí – dýchání a krevního oběhu. Pojmem kardiopulmonální resuscitace (používaná zkratka KPR) označujeme základní výkony, které slouží k obnovení dodávky okysličené krve do celého těla, především do mozku.Oživování provádíme pomocí jednoduchých a vždy dostupných prostředků – umělého dýchání z plic do plic a nepřímé srdeční masáže. K základní resuscitaci většinou nepotřebujeme žádné pomůcky, můžeme ji poskytnout tzv. holýma rukama kdekoli a kdykoli.
Maximálně důležitý je časový faktor – resuscitaci musíme zahájit co nejdříve po zjištění zástavy základních životních funkcí. Po 3–5 minutách bez kyslíku dochází k nevratnému poškození mozkových buněk. Po této době lze ještě u některých dětí resuscitací obnovit základní životní funkce, často však již za cenu trvalého poškození funkcí mozku. Po 7 minutách zástavy lze oživit bez následků jen kolem 25 % postižených.
Příčina zástavy základních životních funkcí je u dětí výrazně odlišná než u dospělých. U dětí vede k potřebě resuscitace nejčastěji primární zástava dýchání, dušení z různých příčin. Na dalších místech stojí úrazy a otravy. Primární srdeční příčina se uplatňuje maximálně v 5 % případů. Zde je zásadní rozdíl oproti dospělým, kde až v 85 % vede k nutnosti resuscitace náhlá srdeční příhoda, infarkt myokardu nebo život ohrožující nepravidelnost srdečního rytmu.
Jestliže u novorozence bývá nejčastější příčinou vedoucí k resuscitaci nedostatek kyslíku v průběhu porodu, v kojeneckém věku je to vdechnutí cizího tělesa, tělních tekutin nebo obsahu žaludku (aspirace) a tzv. syndrom náhlého úmrtí kojence. V batolecím věku bývá dušení způsobeno také převážně aspirací, více se vyskytují zánětlivá onemocnění dýchacích cest, vytvářející překážku (odborně obstrukci) v jejich průchodnosti, zánět hrtanu (odborně laryngitida) nebo příklopky hltanu (odborně epiglotitida). Dále se uplatňují otravy a úrazy elektrickým proudem. U předškoláků a školních dětí vystupují do popředí traumata, úrazy centrální nervové soustavy (cyklistika, autonehody), tonutí, tepelná poranění (popáleniny, opařeniny). Z nemocí jsou to především infekce centrální nervové soustavy (např. meningokoková meningitida neboli zánět mozkových obalů).
Z výše uvedeného důvodu je odlišná i doporučená strategie přivolání odbor né pomoci – zdravotnické záchranné služby (zzs) na telefonní lince 155. U dítěte je na prvním místě odstranění příčiny nedostatku kyslíku, protože dušení bezprostředně ohrožuje jeho život. Toho můžeme dosáhnout odstraněním překážky z dýchacích cest a krátce prováděným umělým dýcháním. Stav dítěte se tak může rychle a výrazně zlepšit. Proto je doporučováno po zjištění bezdeší nejprve po dobu jedné minuty resuscitovat, pak teprve volat odbornou pomoc. U dospělých je naopak doporučováno okamžité přivolání ZZS ještě před zahájením resuscitace, limitující pro přežití je co nejčasnější odborná defibrilace (elektrický úder vedený speciálním přístrojem, defibrilátorem, do oblasti srdeční krajiny). Účinnost defibrilace klesá s každou další minutou prodlevy o 10 %. Toto doporučení se týká situace, kdy se nachází na místě příhody jen jeden zachránce, v případě přítomnosti více lidí volá ZZS jeden z nich okamžitě.
Základní rozdíly v provádění KPR u dospělých a u dětí spočívají především v šetrnější technice umělého dýchání a srdeční masáže, v odlišných frekvencích vykonávaných úkonů a v jiných vzájemných poměrech umělých vdechů a stlačení hrudníku. Obecně lze říci, že používáme menší fyzické úsilí (menší síla při stlačování hrudníku, nižší dechové objemy u vdechů) a rychlejší frekvence, kterými se snažíme přiblížit rychlejším přirozeným frekvencím základních životních funkcí u dítěte. V rámci doporučených postupů při resuscitaci rozdělujeme děti do tří základních věkových skupin, u každé z dále uvedených věkových skupin se mírně liší i některé postupy při oživování.
Autor: doc. MUDr. Tomáš Honzík, PhD. a doc. MUDr. A. Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015(link is external)