zamlklý potrat

Dobrý den paní Dano, naposledy jsem psala 6.1. o mých stavech po zamlklém potratu. Po Vaší odezvě jsem se snažila říci si dost při každém příchodu myšlenky na ztrátu miminka a snažila se zapojit do nějaké práce. Ikdyž však dělám cokoli ať v práci nebo doma věci, které mě vždy naplňovaly tak dnes stále dělám jen proto že prostě je to třeba a nic nedělám s nadšením, pořád na miminko myslím a vyčítám si že je to mnou proč odešlo, že kdybych nedělala to nebo ono atak dále a že nestojím už vůbec za nic. Připadám si úplně zbytečná a občas si říkám.. proč tu vlastně jsem? V práci a před okolím nedám nic znát a sanžím se působit silně, naslouchám trápením druhého a snažím se vždy pomoct a vduchu si řikám, že pomoct potřebuju sama a nikdo mě neslyší. Večer mám pak plačtivé stavy, které se stále zhoršují a připadám si že nevím kudy kam. Ikdyž druzí řeknou nebuď špatná přijde jiné mimčo, tak já si říkám...jak může přijít jiné mimčo když už tu mělo být tohle a jemu jsem to neumožnila a nebyla jsem schopná ho donosit, že kůli mě odešlo. Prostě stále dokola. Kamarádka mě přesvědčila obědnat se u její paní psychiatričky, ale já si řikám, co si tím pomůžu, jen se vymluvím jak je mi hrozně, zas budu omílat to samé dokola a nic se nezmění. Kamarádka mi říká, že se musím dát do kupy abych to mohla zkusit znovu, ale když dostanu nějaké léky na uklidnění tak budu mít strach aby to pak nějak zase to miminko neovlivnilo. Mám teď jakoby strach úplně ze všeho, mám pocit že jsem neschopná a k ničemu a že nic nezvládám. Chtěla bych aby se to nikdy nestalo, myslím na to že teď už by to bylo jen tolik měsíců do porodu a už tu mohl za chvíli být a takhle, prostě nic. Mí nejbližší si myslí, že jsem už z toho venku protože když jsem s rodinou nedám nic znám, bavím se, směju se ale v duchu si říkám, ježiš mě je hrozně.Ale nechci nikomu zvlášť svým rodičům dělat s mnou samotnou starosti, hlavně mamka by byla ustaraná a to nechci. Ale připadám si, jak když jsem stále na jevišti a hraju nekonečnou hru a když spatne opona a diváci odejdou tak se zhroutím. K paní psychiatričce jsem již objednaná, myslíte, že tam najdu opravu pomoc, že dostanu chuť mít zase ze všeho radost i z maličkostí jako dřív a zase chuť do života a hlavně zkusit to znovu??? Ráda bych ale už opravdu nevím jak na to. Hezký den MP