Vztekající se dítě

Vážená paní magistro, řeším problémy se svou dvouapůletou dcerkou. Dcera je od miminka velmi problematické dítě. Od narození byla velmi uplakaná, téměř nespala, v noci se budila i 20 x. V podstatě celé dny jsem ji pronosila a prochovala. To všechno se dalo snést oproti tomu, co dělá teď. Cca od roka začaly velké záchvaty vzteku, které trvají klidně i hodinu až hodinu a půl několikrát do týdne. Nevím,zda na ně reaguju správně, dceru položím na koberec, aby si neublížila a nevšímám si jí, po cca hodině to ustane. Pokud jsem jí domlouvala nebo na ni zakřičela, bylo to ještě horší a záchvat trval delší dobu. To není vše, i toto bych snesla, i když podle mého názoru jsou záchvaty hodně časté, několikrát do týdne, předcházet se jim nedá, je to většinou kvůli nějaké banalitě. Např minulý týden jsme byly na hřišti, dcera šla na kolotoč, přišly jiné děti a ona spustila hysterický křik, když si děti chtěly sednout na kolotoč, marně jsem jí vysvětlovala, že i jiné děti se chtějí povozit, že kolotoč je pro všechy, záchvat byl takový, že jsem ji musela odnést domů, kde křičela ještě hodinu a půl. Když jsem se jí ptala, proč tak křičela, tak mi řekla, že nechtěla, aby si děti sedaly na kolotoč. Když jí pak domlouvám, tak kýve, že to chápe, že se to nedělá. Co mě však trápí nejvíc, je, že jakýkoliv úkon u nás nejde normálně. Ráno dcerka vstane, nechce se obléct. Trvá mi to i hodinu a půl, než se obleče. Násilím to nejde, ani 2 lidé by ji neoblékli, jak kope nohama. Stejně tak to následuje s procházkou, nechce na procházku, když se nechá přesvědčit, tak pak nechce domů, nechce oběd...., nechce spát, atd. Nejhorší je, že si nemohu ani domluvit schůzku s kamarádkami a jejich dětmi, protože dcera si postaví hlavu a nedostanu ji do autobusu. Zkoušela jsem už snad všechno, nedá se nalákat na nic, domluvy nepomáhají, motivuju ji, že si půjdeme hrát s dětmi, na houpačky, to má ráda, ale prostě když se rozhodne, tak s ní nikdo nehne. Když se má jet někam autem, tak si taky postaví hlavu a prostě do autosedačky jí nikdo nedostane. Připadá mi, že se vše podřizuje dceři, nic nejde normálně, vše s křikem, domluvami. Ona je hodně bystrá, chytrá, perfektně mluví, ovládá všechny barvy, čísla, bez plen je už hodně dlouho, umí se dlouho soustředit, ale v tom chování si s ní opravdu nevím rady. Snažím se neustupovat, obvykle nakonce dosáhnu svého, ale za cenu toho, že ráno se hodinu a půl oblékáme apod. Nebo když máme někam odjet, tak nakonec odjedeme, ale po hodinovém boji. Nevím, co dělám špatně, jak to změnit, vše je jen ne, nechci, nebudu. Jsem z toho strašně vyčerpaná a často tajně pláču, když vidím děti kamarádek, které toto vůbec nedělají. Chápu, že dítě může mít někdy záchvat vzteku, že každý má někdy špatný den, ale u nás je to pořád. Dceru nebiju, ani my s manželem se nehádáme, nekřičíme na sebe, jsme klidná rodina, nevím, kde se to v ní bere, jestli to třeba odezní věkem. Co byste mi poradila? Opravdu jsem už bezradná a hodně mě o trápí. Děkuji a omlouvám se za dlouhý dotaz.