Vztek a ječení

Dobrý den paní magistro. Vím, že o tomto tématu bylo již hodně napsáno - taky jsem toho hodně přečetla. Ale i tak jsem bezradná. Moje tříletá dcera byla vždy bezproblémové veselé radostné lvíče. Po narození syna - bylo jí 23měsíců - začla samozřejmě žárlit. Snažili jsme se ze všech sil, aby citově nestrádala - odsunován byl skoro vždy bratr... Poslední půlrok se ale častěji a častěji objevují neskutečně silné záchvaty vzteku - ječení, mlácení rukama, lehání na zem, házení věcmi... Pořád jsem si myslela, že to zvládeme - postupujeme podle Matějčka - tj. snažíme se situaci zvládat v klidu, měli jsme pro záchvaty zvláštní terminologii (přepadala nás v tu chvíli zlá holka Simona, kterou jsme společnými silami s dcerou jako odháněly atd...)... Ale v posledních 14dnech se mi zdá situace neúnosná. Dcera od rána do večera ječí, kňourá, vymýšlí si, že ji někdo bouchnul, že její židle není její, že černá je málo černá, kyselo málo kyselé... Chápu, že je to volání po pozornosti, ale nemám už nikde ani sklulinku, kterou bych jí mohla věnovat. Navíc nerozumím tomu, že se tento stav naplno provalil na dovolené, kde jsme se všichni maximálně věnovali hrám a dětským aktivitám. Vůbec nevím, jak reagovat. Nechci na dceru křičet, ale už křičím. Jsem z jejího chování hrozně unavená, navíc syn mě nenechá vyspat v noci (skoro nonstop kojím), takže moje trpělivost je mizivá. Nevím, jakou taktiku zvolit, abych záchvatům předešla. Jsou totiž naprosto nečekané - vyvolává konflikty záměrně i v nejneočekávanějších situacích. Dřív mívala semtam vztek doma, ale mezi lidmi, na výletech, v obchodě - nikdy. Teď ječí bez zábran i venku, lehne si na chodník i na ulici... Musím říci, že v tu chvíli se nedokážu už ovládnout... Mám totiž pocit, že to celé je divadýlko - a že dcera koutkem oka sleduje a baví se tím, jak mě rozzlobila. Na druhou stranu ale nemůžu potvrdit, že by fungovalo, když se ovládnu a aspoň navenek zůstanu v klidu (tj. když dceři neposkytnu pohled na rozčílenou matku). Dcera neposlouchá, vzdoruje v základních věcech, neobléká se sama atd... Vlastně i kvůli tomu jsme odložili školku, do které měla v září nastoupit (v srpnu jí byly tři). Bála jsem se, že se ráno v klidu nevypravíme. Myslíte, že by ji kolektiv mohl pomoci usměrnit? Jak nejlépe podobné intenzivní vzdorování zvládnout? Dcera je velmi chytrá a vyspělá (i fyzicky), každý ji tipuje na 5let - o to víc mě drásají její projevy na veřejnosti. Do jakého věku by se takové projevy daly tolerovat??? Mám pocit, že při každém jejím dalším výlevu bouchnu jako papiňák :o( Achjo - během tohoto mého psaní už na mě zase zkusila ječení pro nic za nic... :o( Omlouvám se za zmatečnost, ale lépe se soustředit nedokážu... Děkuji a moc chválím Vaši poradnu :o) Venda