Výbuchy vzteku

Vkládání dotazu se přerušilo, tak to zkouším znovu... Dobrý den paní magistro, prosím Vás o radu. Máme tři děti ve věku 6 let, 3 roky a 8 měsíců. Můj problém je ten, že mívám výbuchy vzteku podobné těm, co popisuje paní Barbora, která vám psala 26.11.2010 (její 14měsíční dcerka nechtěla jíst). Rozdíl je v tom, že dceři je 6 let a s jídlem problém není. Odmítá mě poslouchat, vše jí musím říkat třeba 10x a poslechne, až začnu křičet. Neustále se na mne mračí - na besídkách, ve škole, doma, na návštěvě (kdykoliv a i bez zjevného důvodu). Dělá vždy pravý opak toho, co jí řeknu. Když chci, aby doma trochu pomáhala, je kolem toho plno řečí a jde radši "hlídat" malého brášku (který momentálně hlídání nepotřebuje). Nechce si obléci, co má nachystané (chystáme oblečení spolu), nechutná jí čaj, nechce jíst konkrétní jídlo. Vždy má plno důvodů, proč to a to nebude dělat, jíst apod. (např. když sní jogurt k kousky ovoce, tak se jí pak špatně sedí, protože ji ty kousky tlačí). Několikrát si napsala na nástěnku: Mamka mi zkazila den. Snažím se být klidná, pár odmítnutí překonám, ale pak to ve mně bouchne a já začnu křičet. Dcerka má na krajíčku a je vidět, že se bojí. Já pak brečím taky. Chodí do první třídy. Jsem si jistá, že ve škole problémy nemá - školu má opravdu ráda (kéž by jí to vydrželo co nejdéle). Její tříletý bráška je velký rošťák a často se oba škádlí a dělají si naschvály, ale také si spolu krásně hrají. Tyto naše výstupy jsou stále častější a teď jsou bohužel na denním pořádku. Určitě to není dobře - dceru miluji a nechci, aby můj vztek přešel do psychického týrání (nevím, kde je jeho hranice, ale občas se bojím, že ji překročím) a hlavně aby to nezničilo náš vztah matky a dcery. Nevím, jak změnit její chování (její negativismus vůči mé osobě) a jak ukočírovat svůj hněv vůči ní. Poradíte mi prosím?