ˇSkolka

Dobrý den paní Jandourková, mám dotaz ohledně školky. Mám tříletého syna, který od půlky srpna začal chodit do školky na celý den, protože jsem se musela vrátit do práce. Již zhruba od dubna jsem tam chodili na jeden den v týdnu na zkoušku, aby poznal prostředí a děti. Celý červen pak chodil na dopoledne, po obědě jsem pro něj jezdila. Někdy se mu sice nechtělo, ale jak vběhl do herny, na mě úplně zapomněl. Po prázdninách tedy začal chodit znovu. První dva dny v pohodě, ale pak nastal zlom. Ráno křičí a pláče, že do školky nechce, že chce být doma se mnou, abych nechodila do práce, teˇd dokonce začal tyto scény dělat večer, když se chystá na spaní, dneska křičel a plakal téměř hodinu, nechtěl dokonce před spaním ani mléko, což už je co říct. Pořád mu dokola vysvětluju, že do práce musím chodit a že odpoledne přijedu a budeme spolu, ale žádný účinek, řekla bych, že je to ještě horší. Dnes večer byl úplně v tranzu, zajíkal se, když mě ale po té hodině už došla trpělivost a řekla jsem mu přísnějším hlasem, že to už stačí a že se mi to nelíbí, tak přestal. Když se mu nic nevysvětluje, není takový křik, ale nevím, jestli je to správně mu neodpovídat nebo jenom přitakávat, protože on se pořád ptá a vede dokola svou. Doteˇd jsem mu vždycky dopředu říkala, když se třeba následující den jeho k lékaři nebo někam na výlet. Ale teˇd mám celkem obavu mu říct, že zítra půjde do školky (kvůli těm scénám), ale cítím, že to není správné nechat ho v nevědomosti. Jak mám tedy postupovat? Ráno jsem to dělali tak, že jsem ho nejprv zbudila já a potom vypravovala babička (je doma) a křik byl, tak jsme zkusili, že mě ráno ani nevidí, ale křik je stejně. Když jsem se ptala učitelky, tak mi říkala, že se na mě často ve školce ptá, že je ráno unavený a ještě asi půl hodiny leží na lehátku (je pravda, že vstává o hodinu dřív, než kdyby do školky nešel, a to kvůli autobusu, protože školka je ve vedlejší vesnici), ale pak dojde a hraje si. Momentálně teda nevím, co mám dělat. Doma by sice mohl být, protože babička je doma, ale nechci mu moc ustupovat, protože jakmile si babička najde práci, stejně by do té školky musel. Po obědě pro něho jezdit je problém z toho důvodu, že školka není v naší vesnici. Ještě mě napadla varianta, že bych ho vypravovala já, ale to bych pak do práce přišla dost pozdě, a tím pádem bych potom musela i později končit, tak kolem půl páté a domů je to ještě necelá hodina. A stejně si myslím, že by to od scén nepomohlo a upřímně řečeno, že babička ten jeho vzdor i líp zvládá. Mohla byste mi, prosím, poradit, co mám dělat, aby se to zlepšilo? Předem děkuju Kamila