Vážený pane doktore, i já se ...

Vážený pane doktore, i já se připojuji k ostatním a přeji Vám šťastné, pohodové manželství a spoustu zdravých dětí.A mám na Vás jeden dotaz. Mám komunikační problém se svým gynekologem. Je to primář, určitě vynikající lékař, ale strašně málo mluví a když už o něčem začne, nechce o tom vůbec diskutovat, dokonce ho to asi nejspíš uráží, že si troufnu se na něco znovu zeptat. Vím, že vy máte opačný problém, podle ohlasu Vašich pacientek, jste přesně ten lékař,kterému ženské důvěřují a rádi k němu beze strachu chodí Tak mi poraďte, co si můžu dovolit jako pacientka? U prvního těhotenství jsem měla ve 32.týdnu CS 3 a hned jsem bez diskuse musela do nemocnice ležet, i když jsem měla v tu dobu možnost celodenní péče manžela. Nedokážu samozřejmě posoudit vážnost mého stavu, nakonec jsem stejně porodila hned po propuštění v 37.TT, ale překvapilo mě, jakým způsobem se mnou lékař jednal. Nyní jsem podruhé těhotná a při každém tvrdnutí břicha se bojím nemocnice. Může si člověk vůbec dovolit odmítnout hospitalizaci, když není lékař a nedokáže to posoudit? Mluvíte Vy o těchto věcech se svými pacientkami? Děkuji Vám moc za odpověď. A krásnou dovolenou!