Vazena pani magistro,chtela bych se zeptat ...

Vazena pani magistro,chtela bych se zeptat jak mam bojovat s pocity uzkosti, ktere ne prepadaji.V rijnu jsem porodila zdraveho chlapecka. Tehotestvi i porod probihaly bez problemu. Vse probihalo perfektne, dokonce když se dostavila laktace, nepocitovala jsem vyrazne vykyvy nalad. Matka mi po navratu z porodnice tyden pomahala a pak uz jsem veškerou peci o maleho zvladala sama. Manzel ma bohužel casove velmi narocnou praci, takze chodi domu az když syn spi.Dlouho po porodu jsem mela problemy s rozestouplými kostmi, takze vychazky pro me byly muka. Postupne na me dolehala unava a samota, neboť manzel se odstehoval do vedlejšího pokoje a zacala jsem mit pocit, ze se mi odcizuje. Ačkoliv se sestinedeli téměř chylilo ke konci a ja uz necekala, ze muze něco prijit, padla na me vnitrni nervozita a nesmírná unava. Byla jsem tak unavena, ze jsem si nedokazala představit nakojit maleho. Protože jsem byvaly zdravotnik, zacala jsem se strašným zpusobem obavat laktacni psychozy. Proto jsem zavolala svemu znamemu porodnikovi a nechala si zastavit lakraci a navštívila jsem psychiatra, který mi řekl, ze trpim tzv. poporodním blues. Aby se nerozvinula deprese předepsal mi antidepresiva Cipralex. Začátky jeho uzivani byly strasne, úzkost mi ještě zhoršily,coz vim ze je normalni. Uzivala jsem jej asi mesic.Dnes peci o maleho zvladam dobre, ale bohuzel me stale prepadaji nekolikrat za den pocity uzkosti,kdy mam treba strach,abych malemu neublizila a nebo se mi promiraji katastroficke scenare. Dost me to psychicky vycerpava a mam strach, ze uz se techto uzkosti nikdy nezbavim. Syna moc miluju, ale nedokazu si to diky svym stavum uzit. Citim se na vsechno strasne sama nebot oboje rodice bydli daleko od Prahy a ja si nemam moznost od syna oddychnout.Moc dekuji za odpoved.