unava

Dobry den, jiz jste mi radila ohledne dotazu unava abych vyhledala pomoc terapeuta, ale nejak k tomu nemam porad odvahu. Prosim o vas nazor, jak se vyrovnat a nepripoustet si kritiku ostatnich.Doma mi rikaji ze jsem hrozne precitlivela a ze mi nemuzou nic rict abych se hned necertila.Ale podle me ja se nebranim nazorum na vychovu synka jen je toho na me moc a pripadami ze me nerespektuji jako mamu.Ano rada si delam veci po svym ale reci typu ta mama je blazen jak porad kolem tebe skace, anebo ono se mu nic nestane kdyz ho hned neprebalis atd.nebo bude jist pozdeji.Ale kdyz me to nevadi a rada se staram o kluka tak proc ho nechat v pokakany plince, nebo ho nechat navlecenyho kdyz se vratime z prochazky a babicka - tchyne se snim muckuje- otazka chvilky nez ho sliknu a jeto ne.Je pravda ze ma kluk rezim a je syn vesely a spokojeny.Problem mam v tom ze se mi hodne snizilo sebevedomi a opravdu si pripadam jak hysterka, ktera nic nezvladne - chybi mi pochvala a uznani.Kdyz jsem na to je jedinacek a rekla bych ze ikdyz to tak nevnima je tema doma mluvila tak pry bych chtela jen chvalit ... I manzel mi rika ze je zvedav jak to budu zvladat a ze jeste na dite sem nebyla pripravena - a kdo je ze?ja nechtela cekat az po tricitce jak on chtel a mit dite ve dvaceti osmi letech - podarilo se nam hned jak jsme si rekli me prijde akorat do dnesni doby. Muz je jedineacek a ovlivnen rodici a me zase chybi hrozne podpora mi rodiny a svym zpusobem jsem se upnula na jeho rodice a ted se stim nedokazu vyrovnat prosim poradte a nezlobte se za douhy dotaz dekuji D.