Spaní s dcerou (2R) v posteli

Vážená paní magistro, naše dvouletá dcera je velice živé dítě, pro které je obtížné sedět 10 vteřin v klidu, nevydrží si ještě moc hrát sama - resp. přijde mi, že žádná činnost ji nezaujme na tak dlouho, aby se jí třeba 10 minut věnovala - prostě si danou věc vyzkouší, přijde na to, co se s ní dělá a jak, tím to pro ní skončí. Už to zkrátka všechno zjistila, ví, jak to funguje, a tak není nutné s tím dál zabývat :-) Jedinou výjimkou jsou knížky a puzzle. Dříve proto bylo pro mě poměrně náročné "zabavit" jí tak, aby se nenudila. Časem jsem přišla na to, že to prostě nemá význam-to bych musela být "chrlič" na nápady a podněty. Dnes už je to jiné v tom, že mi dcera může v hodně věcech "pomáhat" hodně věcí dělám společně. S její živostí nejspíš souvisí i to, že odmala není moc mazlivé dítě - nejspíš proto, že sednout si a pomazlit se je "zdržování". Musím říct, že mě to zpočátku hodně trápilo, i dnes mě to trošku mrzí, ale vím, že s tím zkrátka nic neudělám... Dcera byla do 13M kojená, hlavně v noci (přes den by ji to opět zdržovalo), pak ještě cca 1/4 roku dostávala v noci kaši (stopla jsem kojení, protože jsem byla strašně nevyspalá). A pak začla spát celou noc. Po nějakém čase se ale začala znovu vzbouzet a chtěla spát se mnou v posteli. Jakmile jsem si ji k sobě položila (to spala ještě v malé postýlce a neuměla sama vylézt), přimáčkla se ke mně, rukou mě hladila,vískala mi vlasy, škrábala mě na krku.... A to se mnohdy opakovalo i 2-3x za noc-vždycky když usnula, přehodila jsem ji do její postýlky. Ta samá situace trvá dodnes, kdy jsou jí dva roky pryč, s tím rozdílem, že už spí v normální nízké posteli, takže si ke mně do postele dojde sama (většinou k ránu, takže dál už pak spíme spolu). Mně to celkem nevadí - až na to že někdy se opravdu špatně vyspím, protože se probudím s přeleželým celým tělem, zjistím, že jsem namáčknutá u kraje jak sardinka, bolí me za krkem, a dcerka jak je živá i noci, leží třeba nohama na polštáři a hlavu má bůh ví kde... Myslíte, že toto, co jsem Vám tak dlouze popsala, je normální, a mám to tak nechat, nebo mám trvat na tom, aby dcera byla jen ve své posteli? Mně to přijde někdy tak, že ona také potřebuje "svůj díl" kontaktu s maminkou, a protože přes den to nestíhá, kompenzuje si to takhle v noci. Myslíte, že je to možné? Nejsem zastáncem nějakých drsných metod odnaučování čehokoli, myslím, že každé dítě má nárok a potřebuje svoji maminku (rodiče), a že třeba v 10 letech už to nejspíš dělat nebude.... Jedním z důvodů, proč se Vás na to ptám, je i to, že v květnu se nám má narodit druhé miminko, z čehož mám docela obavy (jednak proto, že mám trochu pocit, že nemám pro druhé dítě už "žádné místo", že mi celou mojí mateřskou touhu a lásku vyplňuje dcera) a nevím, jak dceři budu vysvětlovat, že teď nemůže být se mnou v posteli, protože musím nakrmit miminko, přebalit miminko....Už teď je mi dopředu dcery líto, zvlášť pokud to je tak, že ona si v noci vynahrazuje chybějící mazlení přes den... Nerada bych ublížila ani jí, ani miminku. Prosím, poradíte mi? Moc děkuji