spaní

Dobrý den, máme 4,5 letou dceru, od narození je trochu labilnější,nervoznější, letos v září v den odjezdu na zahraniční dovolenou dostala vysoké teploty,na středisku nám dle rozboru krve potvrdili,žeto s největší pravděpodobností bude viroza,dcera s námi absolvovala přes den asi dvanáctihodinovou cestu k moři,samozřejmě s nurofenem, večer jí manžel pustil pohádku,možná ne zcela vhodnou jejímu věku,já ji neviděla, dcerka pak v noci měla zřejmě něco jako něční děs,třásla se, museli jsme rozsvítit,tvrdila,že se jí zdálo o ufonech a holčičce,co vyrostla,prostě ta pohádka, druhý den se to ještě opakovalo, pak to ustalo,přičítala jsem to cestě,náročné,nemoci, dávkám léku, sezení v autě,naprosto rozhozenému spaní a neznámému prostředí. Tři týdny u moře byl klid,doma asi týden,pak nastalo období,kdy měla jít poprvé do školky, kam se dceři nechtělo,pořád o tom přemýšlela mluvila, máme doma mladšího sourozence,ale i tak mi přišlo jako dobrý nápad,aby byla v kolektivu stejně starých dětí,na dopoledne. Večer před nástupem se asi hodinu po spaní probudila a trochu brečela,ale věděla, kde je, neřvala nijak moc, prostě okamžitě zase usnula,neměla žádné klasické příznaky děsu,věděla,kde je, netřásla se,tvrdila,že se jí zase zdála ta pohádka, včera prý údajně opět křičela, nebyla jsem večer doma a manžel nedokázal zopakovat náš uspávací rituál,prý se vzbudila,chvilku brečela, kde je maminka, a zase usnula, nevím,mohou to být noční můry?Manžel tvrdí,že malá trpí úzkostí, já nevím,úzkost jsem narozdíl od manžela nikdy neměla,ale manžel není lékař, občas se mi v noci dcera vzbudí,ale jen zavolá,zase hned usíná,většinou je to do hodiny po uspání,ale všimla jsem si,že se to stává jen po náročném dni,konfliktu ve školce nebo celodenním výletě,kdy ani na chvilku neusnula, nelítá po bytě,jak to některé maminky popisují,není zmatená, neřve hystericky,nemává rukama a neříká nesmysly. Dcera je na mě,vzhledem k tomu,že jsme pořád spolu a s bratříček,hodně fixovaná, uspávací rituály a věci spojené se spaním se týkají jen maminky, dceru nikdo z příbuzných moc nehlídá,občas,výjimečně manžel,jinak je stále se mnou, mohly by ty noční příhody znamenat něco špatného?Jinak je veselá,má ráda děti,navazuje s nimi bez problémů kontakt,mnluví normálněs dostělými, i s těmi,které nezná, je s ní legrace,ale povahově je to trochu labilnější dítě,a tak k ní tak přistupuji.Měla bych ji někde raději nechat vyšetřit?osobně se toho trochu obávám,vzhledem k její labilitě, v dubnu jsme s průjmem byly hospitalizované v nemocnici, přístup ošetřujícího personálu opravdu nebyl nejlepší,dodnes si vyčítám,že jsem nějak nezasáhla,ale nevěděla jsem,co s dcerou je,nechtěla jsem jim zasahovat do práce,pak jsme asi tři týdny po návratu domů trochu bojovali se strachem z nemoci a lekařů,ale pak se to uklidnilo, může to být ještě pozůstatek hospitalizace?Děkuji, mějte se krásně