spánek miminka

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor na to, kdy může miminko spát samo ve vlastním pokoji. Mám čtyřměsíčního syna a od začátku ho dáváme spát do vlastní postýlky v jeho vlastním pokojíku. Moc nám to tak vyhovuje, oba se hezky vyspíme, malý v noci vůbec nepláče a v současné době nám prospí i celou noc. Když to však říkám ve svém okolí, občas se setkám s takovým názorem, že to je zvláštní praxe, že ho nemám v noci blízko sebe a že mi nechybí. Pro úplnost bych ráda uvedla, že bydlíme v malém bytě a dětský pokoj je hned vedle naší ložnice a dveře obou pokojů zůstávají samozřejmě otevřeny. V postýlce navíc máme od malička monitor dechu. V šestinedělí jsem spala u malého v pokojíku na gauči, ale poté je již sám. Večer po nakojení a odříhnutí ho dáme s manželem do postýlky (většinou ještě bdícího), počkáme u něho, dokud se nesklidní, držíme ho za ruku, hladíme nebo si s ním povídáme a pak ho necháme v pokojíku samotného. Někdy ještě pobrekává, tak se k němu jeden z nás (nebo někdy i oba)vrátí a ještě je chvíli s ním. Malý pak velice rychle usne. Občas ho v noci slyším, že si broukne nebo vzdychne, ale nebrečí. Vzhedem k reakcím okolí však ve mně trochu začala hlodat pochybnost,zda opravdu nejsem tak trochu "krkavčí matka". Miminko jsem si velmi přála a udělala bych pro něj cokoliv, proto bych nerada něco zanedbala. Předem děkuji za Váš názor. Eva