smutek po císařském řezu

Dobrý den paní magistro, dne 30.4. se narodila moje krásná a zdravá dcera. Porod nejprve probíhal naprosto normálně, přirozenou cestou a bez komplikací, až v samém závěru porod přestal postupovat a srdeční ozvy ještě nenarozené dcery začaly náhle prudce klesat. Rychle jsem byla převezena na operační sál, byl proveden akutní cís. řez, při kterém se zjistilo, že dcera má abnormální rotaci záhlavím. Dcera se tedy narodila, pro mě dost dramatickým způsobem, protože až do podání celkové anestezie jsem kolem sebe vnímala ten chvat a stres a slyšela slábnoucí ozvy dceřina srdíčka a usínala jsem s pocitem, že o dceru přijdeme. Po probuzení jsem měla menší hysterický záchvat, kdy jsem nevěřila, že dcera žije a podezírala jsem manžela z milosrdné lži. Nyní jsem 10 dní po porodu a neustále mě trápí pocit smutku, proč se vše takhle "zvrtlo". Samozřejmě jsem šťastná, že dceru zachránili, vím, co se mohlo stát, zároveň se ale neustále vracím k porodu a lituji, že ten malý krůček, který nám do narození zbýval, jsme nemohli udělat. Snad je to vše podpořeno tím, že před rokem a půl jsem porodila syna, sice přirozenou cestou, ale pro změnu předčasně a tak jsem s ním nemohla trávit první chvilky, první dny. To jsem tehdy nesla velmi těžce, měla jsem pocit selhání, a nyní se tedy těšila, že druhý porod bude úplně jiný... Snad právě toto očekávání a ideální průběh prvních fází porodu dcery, způsobily, že mnou otřáslo, jak to nakonec dopadlo a cítím hořkost a zároveň hanbu, že snad nejsem dost vděčná a chybí mi pokora... Vyrovnám se s tím časem sama nebo je lepší konzultace s odborníkem? Děkuji za odpověď, Jana