Smíření se situací

Dobrý den! Rozhodla jsem se napsat a možná mi pomůže skutečně hlavně to, že to napíšu. Končím šestinedělí po svém druhém porodu. Bohužel tento druhý porod nakonec skončil císařským řezem, stejně jako ten 1., s tím rozdílem, že důvod byl jiný. Došlo k ruptuře dělohy v místě jizvy, během operace k velkému krvácení, atonii dělohy a doktoři museli provést hysterectomii.Ano, zachránili mi život, o který mi v tu chvíli prý skutečně šlo, holčička se narodila zcela v pořádku, ale... nemůžu mít další děti, někdo za mě rozhodl, že to tak bude. Nemůžu se totiž smířit s tím, že něco bylo zanedbáno, že až tak daleko to nemuselo dojít, během porodu byly náznaky komplikací, to až ale dokážu vyhodnotit zpětně, v tu chvíli se člověk oddal doktorům, byl poslušný pacient. Stojím před otázkou, zda se dokážu se vším vyrovnat, nemít velkou rodinu, nepřipouštět si možné chyby porodní asistenky a doktora, na které mě neustále přivádí články k této problematice a zkušenosti jiných, říct si, prostě stalo se, a nebo dál hledat příčiny, možná najít chyby v lékařském postupu a aspoň odejít s omluvou. Cítím velkou křivdu, velkou vnitřní bolest z celé situace. Rodina je ráda, že vůbec s dcerou žijeme, nebylo to pro ně také jednoduché, mně ovšem nestačí rozumové zdůvodnění - mám dvě děti, někdo nemůže mít ani jedno, nemám dělohu a 1 vaječník, ale žiju. Ráda bych si těchto věcí vážila, ale prostě to nějak nejde.