Rizikové těhotenství a odloučení od dcerky

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat na podobnou věc, jako maminka přede mnou, ale přece jen trochu jinou, mám od 25tt rizikové těhu, čekám dvojčátka, chtěli mě nechat v porodnici, nakonec jsem umluvila přísný klidový režim s magneziem doma:-) Ale vzhledem k tomu, že mám téměř 2,5 letou dcerku, tak bych jej nemohla dodržet a je pravda, že dokud byla se mnou a já tím pádem neležela, opravdu jsem se bolestí bříška nemohla skoro hýbat. Takže se o dcerku nyní po týdnech střídavě starají prarodiče, moji i manželovo, jsem nyní v 31tt a malá tudíž cestuje už víc, jak měsíc, když ji mají naši, vídám ji během týdne, protože moji rodiče bydlí cca 300 metrů od nás, ale když ji hlídají manželovo rodiče, nevidím ji, to je od nás 70 km, mimo Prahu. Bojím se, aby se mi dcerka neodcizila, byly jsme zvyklé být stále spolu, s vyjímkou pár dnů v roce, kdy jsem pomáhala v původním zaměstnání, ale i to bylo jiné. nyní si s dcerkou každý den telefonuji, u našich ji chvíli vidím, jinak ji máme doma vlastně jen vždy ze soboty na neděli, kdy je doma i manžel, který ji pak zase veze pryč. Když s ní mluvím po telefonu, nebo ji slyším, tak je veselá a vysmátá, ale při loučení vždy pláče a říká, že chce být doma, nebo že máma má jet taky. Navíc při posledních hovorech chtěla k telefonu tátu a při posledním shledání se také hrnula spíše k němu, mco mi to nepřidává... Uznávám, že nyní je s tátou mnohem větší sranda, než se mnou, která se už sotva valí a vše ji bolí, ale mám strach, vzhledem k tomu, jak na mně dříve lpěla a když jsem tam byla, vše jsem směla dělat jen já, ať už šlo o oblékání, obouvání, koupání, či doprovod na nočník:-) Poraďte prosím, co mám dělat, na vysvětlování skutečného stavu je dcerka ještě malá, nevím, jak to udělat, abych ji citově úplně neztratila, toto se asi pak těžko obnovuje. Jen dodám, že v naší domácnosti i u prarodičů je jinak naprostý klid, pohoda a harmonie, nikde žádné itálie ani hádky, nic, aby se musela nervovat, že za něco může. děkuji za radu, Lucka