rada ohl. nočníku

Dobrý den, vyjímečně sem nepíšu dotaz, ale chtěla bych poskytnout zpětnou vazbu..radu pro zoufalé maminky, které taky po dlouhé měsíce, ne-li roky, řešily nočník, den co den dítěti 5x vysvětlovaly onen proces a nutnost říct si a nezabíralo to. Vždycky jste mi radila počkat, že to jednoho dne přijde samo. Popravdě už jsem nevěřila. Představovala jsem si dceru v plínách v lavici ve škole. Týden před zápisem do školky dcera chytla virózu, chodila doma jen v pyžamu-žádná plena, žádné spodní kalhotky. Byla jsem rezignovaná, myslela jsem hlavně na to, kdy jí dát správně jaký lék a čurání jsem vůbec neřešila. Najednou si sama začala sedat na nočník, najednou si asi uvědomila, že se jí nechce čurat si přímo po nohách. Na zápis do školky (2 roky a 8 měs.)jsem šla už jako hrdá matka dítěte, které samo chodí na záchod :-)) Uběhlo něco přes měsíc a dcera se za tu dobu naučila sama sundat a obléct kalhoty, sama jít na velký záchod a plen jsme se zbavily úplně, i přes noc. Občas samozřejmě nestihne doběhnout, je zabavená hrou nebo se v noci moc napije a počurá se, ale stane se to už jen tak 1x za 2 týdny a hlavně si říká sama a sama chodí na wc! Tak nezoufejte, ten zázrak samostatnosti opravdu přijde :-)) a děkujem paní psycholožce za trpělivé povzbuzování p.s: za 4 měs nám to začne s miminkem celé nanovo :-))