Psychický stav po opakovaných potratech

Vážená paní magistro, již jednou jsem Vám psala ohledně toho, že se cítím po opakovaných zamlklých potratech ve 3. měsíci těhotenství psychicky špatně. Radila jste mi, že se nemám vyhýbat situacím, kdy potkám těhotnou maminu či miminko v kočárku, protože nesnesu pohled na těhotné a miminka v kočárcích. Přirovnávala jste to ke strachu z pavouků, že strach přejde, když budu pavouky řekněme vyhledávat. Zkoušela jsem se Vaší radou řídit, ale je to ještě horší. Do práce přišla před vánocemi kolegyně, která je v 9. měsíci těhotenství. Jen jsem se na ni podívala, tak jsem ji sotva pozdravila a okamžitě jsem se otočila pryč, protože mi hrkly slzy do očí. Včera v práci kolovaly fotky kolegyně, které se před 2 dny narodila dvojčátka. Ani jsem se na ty fotky nemohla podívat, prostě to momentálně nejde. Vím, že to časem přejde, že bude líp, ale jak to celé mám teď řešit? Snažím se chovat v práci i doma normálně, i se zasměju, ale vnitřně se strašně trápím. Nedávám to na sobě příliš znát. Když náhodou na toto téma mluvím s manželem, tak prostě cítím, že on je v pohodě, že si tak jak já nepřipouští to, co se stalo. Řekla jsem mu, že letošní rok byl pro mě nejbolestivější v mém životě. Víte, co mi odpověděl: a umřel snad někdo blízký? Panebože, vždyť nám umřela maličká miminka. Víte, psala jsem Vám, že máme společné známé, kde ta paní čeká mimčo. Už má prý i velké bříško. Jak jsem říkala manželovi, aby ji k nám nezval, tak u nás opravdu nebyla. Manžel tvrdí, že jsem hrozná, závistivá, nepřející. Nevím, jsou muži takoví, že tyto situace berou na lehčí váhu než ženy? On mi tvrdí, že se diví, že se trápím, vždyť na sobě nedávám nic znát. To je právě ono - snažím se chovat normálně jako dřív. Paní magistro, prosím, poraďte mi, jak dál. Myslíte, že je vhodné, aby šel s tím známým slavit narození jejich mimča v dubnu, když jsem já 2x potratila? Myslím si osobně, že to vhodné není. Jak ho mám požádat, aby na žádné oslavy nechodil? Jedinou náplast na mé zlomené srdce vidím další miminko, ale zároveň se velmi bojím toho, že pokud to ani příště neskončí dobře, tak já skončím na práškách. Podotýkám, nejsem blázen, jen prožívám teď těžkou životní etapu.