psychické problémy

Dobrý den, dostala jsem se hlavně vlastní vinou, do situace, kdy se mi chce celé dny jen brečet.Prvním důvodem je rozvod, ten jsem ale chtěla hlavně já, k manželovi jsem nic necítila a nechtěla jsem tak dál žít.Mám podanou žádost o rozvod, soud zatím nebyl. Manžel mi ale dělal problémy, začal pít, vyhrožoval mi fyzickými tresty i před dětmi - máme 3 děti - holce je 14 a kluci 12 a 6 let. Bydleli jsme ve společném domku, který jsme si společně koupili a opravili. Problémy doma se stupňovaly, byly to jen hádky,delší dobu jsme nevedli ani společnou domácnost.Mezitím jsem poznala přítele a s ním, no bohužel, neplánovaně přišla do jiného stavu, ale oba společně jsem se rozhodli, že si dítě necháme. Usilovně jsem sháněla bydlení, protože společná domácnost s manželem byla na nervy neúnosná pro mě i pro děti.Tak první týdny těhotenství jsem se hodně trápila,brečela a nervovala. Přítel je pracovně pořád pryč, tak jsem víceméně na všechno sama.Před třemi týdny jsem konečně sehnala podnájem bytu. Jenže když mi ubylo jedno trápení, vzápětí bylo další - začala jsem ve 14. týdnu krvácet, byla jsem s tím v nemocnici, pak propuštěna domů, slabé krvácení přetrvávalo. Včera jsem se odhodlala jít s tím znovu k doktorovi a chtěli mě nechat v nemocnici - prý blány okolo plodu, které by měly být spojené, nejsou a krev, která je mezi nima musí ven nebo se vstřebat. Moc tomu nerozumím a nevím na čem jsem a jakou mám šanci na šťastné těhotenství. Řekla jsem, že radši budu ležet doma a opravdu se dneska bojím cokoli dělat, ale zase to odnášejí děti, protože není nikdo, kdo by mi pomohl. Situace je o to horší, že nemám rodiče, oba zemřeli a ani sourozence, tak jen kamarádky, která má každá svoji rodinu a své problémy a nemůžu pořád někoho otravovat. Přítel je pryč na tři týdny a to se asi bude opakovat i dál a já jen brečím i když tím nic nezměním. Teď navíc, když musím být doma v klidu, je to o to horší. K tomu velký strach o mimi a vůbec o to, že když se najednou něco stane a budu potřebovat do nemocnice, nemám nikoho a děti tu musím nechat samotné. Trápím se den ze dne víc, v noci nespím, ale žádné léky či bylinky na zklidnění či "na nervy" asi v těhotenství nemůžu. Nikdy jsem nebyla u psychologa či psychiatra. I když jsem se už v životě hodně moc natrápila. Umřeli mi rodiče, mamka, když mi bylo 11 let, tchyně mi nikdy v životě nepomohla, tak děti nikdy nepoznaly péči prarodičů a já jsem nikdy neznala to, že by nám děti někdo pohlídal. Ani manželství nebylo nijak šťastné, zkrátka takové žití vedle sebe. Teď už jsem hodně moc zoufalá, rozbrečím se několikrát denně, navíc strach, jak to zvládnu finančně, i když přítel slibuje pomoc. Ale jsem na neschopence. Připadá mi, že se nemám na co těšit. Měla bych navštívit nějakého odborníka? Moc bych se potřebovala někomu vypovídat. Měla bych přítele donutit, aby v současné situaci, kdy mám takové zdravotní komplikace, byl se mnou doma? Nevím co mám dělat, ale opravdu jsem zoufalá. Děkuji