Psychické potíže

Dobrý den, jsem nyní asi ve 32.tt. Mám za sebou dva potraty v 1. trimestru a minulý rok v prosinci jsem porodila v 35.tt mrtvou holčičku pro pravý uzel na pupečníku. Dalo mi moc prace se s tim nejakym zpusobem vyrovnat, nebo alespon s tim nejak fungovat a zit dal. S manzelem jsme se rozhodli,ze budeme chtit co nejdrive znovu pocit,coz se povedlo.Na holcicku jsme se moc upoutali a nezili jsme nicim jinym...manzel byl opravdu stastny,ze to melo byt devce (syna ma z 1. manzelstvi) ,nakupovali jsme nadsene vybavicku a chodili spolu k doktorum..proste jsme se opravdu moc tesili,o to byla ta ztrata pro oba tezsi...manzel cerne myslenky zazehnal praci a ja jsem se vratila do skoly. Do ted mam problemy podivat se na miminko-hlavne holcicky. je pro me tezke o tom nekomu vypravet,ale vzdycky se najde nekdo,kdo umi ublizit,at uz umyslne,nebo ne...Abych zvladla dalsi tehotenstvi,tak jsem si rekla,ze to budu delat jinak. nebudu o tom nikomu rikat,dokud to nebude evidentni a celkove se budu chovat,jako by se nic nedelo,navic tentokrat cekam kluka...slo to ovsem do doby nez jsem zacala citit pohyby miminka. A den ode dne to bylo tezsi a v tuhle chvili mam nekdy pocit,ze to nezvladnu. Rodit mam za 8 tydnu a absolutne nevim,jak tu dobu zvladnu. I kdyz nechci,zacinam se hlidat a kdyz miminko jen chvili nekope,zacinam byt zoufala,ze se bude vse opakovat. V tu chvili na me prijde velka uzkost a ja ji nemuzu pomalu ani rozdychat. Nikomu jsem o tom nerekla,ale nevim,co mam delat. Uklidnuju se,ze se neco takoveho prece nemuze opakovat,ale pak si zase rikam,proc zrovna ja bych mela mit stesti a ze vyjimky potvrzuji pravidlo....Poradte mi,co si mam s tema cernyma myslenkama pocit...jsem unavena..kdyby to bylo mozne,porodila bych uz ted... Dekuji za radu a omlouvam se za dlouhy dotaz... Lenka, 21 let.