Pláč miminka

Dobrý den, Lucie, také jsem měla takové miminko. Dnes vím, že to byla z větší části moje chyba, ale také je to dáno osobností dítěte. Všechny zvyky a tedy i zklozvyky se zakládají v prvních třech měsících věku. Já bydlela s malou u maminky svého muže o on za námi jezdil na víkendy než jsme dostali byt a to bylo 10 měsíců. Deset měsíců tedy můj mrňous byl převážně celý den jen se mnou a večer i s babi, která přišla z práce a protože byla velmi uřvané miminko, pokud nebylo po jejím, dost jsem ji chovala ale také jsem na ni hodně mluvila, vykládal jsem jí úplně všechno od toho, co jsem právě dělala až po to, když mě manžel něčím štval nebo mě vytáčela ona sama. A to bylo to dobré, co jsem dělala. Ona nespala přes den déle než 15 minut a zbytek dne vyžadovala mou pozornost, což časem začalo být dost na bednu. Hodně mi pomohlo kojenecké lehátko, které jsem mohla postavit vždy tam, kam jsem potřebovala, aby na mě dítě vidělo a já mohla dělat obyčejné věci, jako umýt nádobí, uvařit, žehlit apod. Zpočátku vyjekovala i v tom lehátku, takže stála na lince vedle nádobí, za čas jsem ji posunula na stůl a pak i na zem k hračkám. Sice občas potřebovala zjistit jestli jí vnímám, tak se ozývala, ale už jen stačilo odpovědět, říct, že ještě chviličku musím dělat tohle a byl klid. Než jsem jí to naučila, tak potřebovala i vidět, že jsem tam, takže jsem musela dojít narovnat hračky apod. Každopádně se to dá, musíte jen chtít když dodržíte vlastní slovo, tak to i čtyřměsíční dítko docela dobře přijme, nesmíte se dát. Důležité je podle mě s dětmi mluvit úplně o všem a vše pečlivě vysvětlovat a vždycky mluvit pravdu, pak se domluvíte i s nemluvnětem. Nabízejte svou přítomnost, ale nenechte se zotročit, dítě může být s vámi, když pracujete a vy si nemusíte hrát s hračkami, abyste byla s ním. Určitě to zvládnete ke své spokojenosti. Krásný den. Martina Procházková