Partner odmítá naše nenarozené dítě a psychicky mne terorizuje

Vážená paní magistro, můj příběh je dost podivný. 13 let jsem měla - a možná ještě mám vztah na dálku (díky mému zaměstnání v cizině) s mužem, který je o 24 let starší a nemůže mít děti. Smířila jsem se s tím, i když jsem děti moc chtěla, ale jeho jsem milovala. Před 2 lety jsem se seznámila s jiným mužem, také umělcem, také o 25 let starším, také vztah na dálku a strašně jsme se do sebe zamilovali. On je ženatý a já sice ne vdaná, ale s pevným vztahem a 2 roky jsme skrývali naši lásku. On má o 33 let mladší manželku a 6 letou dceru a 18 letého syna z minulého vztahu. Chtěl se rozvést a žít se mnou. Tvrdil, že se mnou chce mít děti. Na jaře jsem s ním ve 40 letech otěhotněla a naráz se změnil, požadoval potrat, což jsem odmítla. Od té doby mne psychicky týrá, skoro jsem spáchala sebevraždu, byla jsem na něm velmi citově závislá. Naopak můj původní přítel - je sice velmi nešťastný, ale chápe, že se mnou nikdy nechtěl žít v manželství a nemohl mi dát dítě se chová moc pěkně a byl proti potratu. je ale velmi nešťastný, obtížně komunikuje. Autor dítěte je jak posedlý, napadá mne slovně, že jsem ho zneužila, že ho chci dítětem zničit, najednou se se ženou nechce rozvést a je velmi agresivní. Strašně jsem ho milovala, ale už se ho jen bojím, požádala jsem ho, aby mne již nechal na pokoji. Myslím, že by v budoucnu ale měl převzít vyživovací povinnost, je úspěšný a finančně zajištěný. Co mám dělat? Již jednou jsem z něho byla na dně a málem skončila na prášcích. Jsem ve 13 týdnu těhotenství a čeká mne amnio. Co mám, prosím, dělat, abych se nezbláznila? Pracuji stále v zahraničí a je to pro mne strašně stresující situace, jen brečím. Děkuji Nina