Otěhotnění

Vážená paní doktorko, sleduji Vaši poradnu zde a dovoluji obrátit se na Vás také s prosbou o radu. Je mi 36 let, mám 3 děti. Již na první dvě dcery jsem si při plánování otěhotnění docela dlouho "počkala", u první dcery byl manžel na vyšetření spermiogramu a už se plánoval další postup, ale otěhotnění nakonec spontánní, taktéž u druhé dcery (obě těhotenství byla riziková, mladší dcera se narodila v 26.t.t.). V r. 2007 se mi narodil s novým manželem syn, po neúspěšných pokusech o spontánní početí, neúspěšné IUI, bylo přikročeno k IVF (důvodem moje anamnéza, věk a špatný spermiogram manžela). V lednu 2008 jsem bohužel prodělala potrat v 16.t.t.(pozdě diagnostikovaná infekce), početí se zázrakem podařilo spontánně, dokonce v době kojení synka. Plánujeme další těhotenství, po doporučených 3 měsících pauzy, t.r.dubna, zatím se nedaří. Z důvodu výše uvedených jsem vznesla dotaz zde na MUDr. Řežábka, jaký je jeho názor ohledně IVF. Odepsal, že jednoznačně vzhledem k věku a anamnéze by po třech čtyřech měsících neúspěšného snažení přistoupil k IVF. S tímto jsem seznámila svého pana doktora, který ovšem prohlásil, že to je nesmysl, IVF má plno vedlejších účinků a pokud se poslední koncepce podařila spontánně, není vůbec žádný důvod o IVF uvažovat, prý jsem ještě mladá a na "experimenty" je dost času... Já osobně si mladá v tomto ohledu zdaleka již nepřipadám a musím říct, že IVF při třetím těhotenství jsem už brala jako spásu po tak dlouhé době pokusů a zklamání... Teď si nevím rady, jak tedy postupovat, MUDr. Řežábek je jistojistě odborník v dané oblasti, ale názor svého gynekologa si také nedovolím jen tak ignorovat. Proto jsem se rozhodla požádat Vás, jaký by byl Váš náhled na tuto věc. Mnohokrát Vám předem děkuji a vážím si Vaší ochoty zde odpovídat. Přeji hezké dny, Veronika