Milá Kláro, předem Vám chci moc ...

Milá Kláro, předem Vám chci moc a moc poděkovat za Vaši poradnu i za to, že jste založila Klub dvojčat a vícečat. Navštěvuji pravidelně webové stránky www.dvojcata.cz a často tam najdu radu i inspiraci. Můj problém se nazývá "jsem strašná matka". Je mi 30 let, mám doma 3,5 měsíční kluky. Někdy mi dávají pořádně zabrat. Jde hlavně o to, že v podstatě stále pláče jeden či druhý. Někdy si myslím, že jim stačí slyšet pláč bratříčka, protože se střídají s dokonalou pravidelostí. Před pár dny jsme byli na 3 měsíční prohlídce, děti jsou v pořádku. Jen ten pláč... Jsem z toho občas zoufalá. V náručí se většinou uklidní, ale nemůžu je přece pořád nosit. Byla jsem na přednášce pro nastávající rodiče dvojčat a snažila jsem se řídit Vaší radou - děti nerozmazlovat. Upřímně řečeno, ani je nezvládám pořád chovat, záda už mě bolí jako čert a taky bych doma nic neudělala. Jsem ráda, že se ráno rychle osprchnu, něco hodím do pračky, trošku nasnídat...na žehlení jsem už zase nesáhla několik dní, a tak tu mám kopy prádla. Děti dávám do ohrádky, kde mají krásnou edukativní deku (na kterou jsou ještě malí, to chápu), nad ně stavím hrazdičky. Taky mám lehátka, kam je také pokládám, aby měli změnu, houpu je, pouštím jim hudbu pro těhotné a miminka, kterou jsem poslouchala v těhotenství. Někdy to zabere. Ale prostě často jsou jen v ohrádce nebo lehátkách a pláčou a nechovám je, ani k nim nejdu, protože bych fakt nic neudělala (teď jeden spí a druhý mlátí do hrazdičky - zázrak ). Chci se zeptat - nemrzačím je nějak psychicky či citově, když velkou část dne proleží sami v ohrádce či lehátku a nikdo u nich není, nechová je a nemluví na ně? Vždycky když je nemám v náručí a oni pláčou, mám pocit, že jsem prostě strašná matka, která dvojčata nezvládá, mám pak na sebe vztek. Kolik hodin denně (jestli se to dá alespoň přibližně říct) by měly být děti v náručí? Někdy jsem z toho fakt zoufalá, že se špatně starám. Předem moc děkuji za Vaši odpověď!!! Jana.