Mamánek

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování mé 2,5 leté dcery. Od malinka je to takový uplakánek, nedá se říct, že by jsme měli nějaké delší neplačtivé období. Ale dokud byla menší, vždy měla nějaký důpod, hlavně zuby nám daly zabrat. Teď je to ale dost nesnesitelné až vyděračské chování, Je to velký mamánek, na tatínka dá až poslední dobou, babičky u nás nefungují, takže jsme vlastně vesměs pořád spolu. Poslední dobou je ale dost nekomunikativní k jiným lidem, když na ní někdo promluví, nemusí být ani cizí, tak buď vůbec nereaguje nebo se rovnou rozbrečí a chce k mamce. Takovéto stavy ale mívá hodně často i jakoby bezdůvodně, najednou se dožaduje pochování a pomazlení, chce nosit, až vidí, že mám práci nebo třeba i sedím na WC. K jiným dětem také úplně přestala inklinovat, přitom stále chodíme na hřiště a stýkáme se i s příteli, kteří mají děti. Ty scény, které je schopna udělat, pokud jí nevezmu k sobě jsou šílené, nedá si to vymluvit, nevnímá, co jí říkám, jede so pořád svou- k mamce, k mamce. Nevím, jestli jí v těchto chvílích mám vycházet vstříc nebo jí nechat, ale ona vydrží toto předvádět i dvě hodiny a já na to nemám nervy, jsem už dost zoufalá, dokonce mě napadlo, jestli se nemůže jednat třeba o slabý autismus. Jinak je bystrá, mluví, pálí jí to, ale jen doma, s mámou a tátou, jinde se chvá jako by neuměla skoro mluvit a dělá scény, které si nezadají s půlročním miminem. Byla dlouho kojená, je tam jasná vazba na mě a já jí přece také miluji a nechci jí odstrkovat, ale takhle velké dítě už by přeci mělo být samostatnější, ne? V prosinci má nastoupit do školky a už teď mám z toho noční můru-co tam bude vyvádět, co bude dělat doma před odchodem a co bude dělat, pokud pro ní nebudeme moci dojít my, ale přijde jí vyzvednout někdo jiný. Vždy jsem si myslela, že po 3 letech bueme mít druhé, ale to teď považuji za nereálné, neměla bych nervy na ní a na to malé, navíc myslím, že by se její chování ještě zhoršilo. Myslíte, že je z toho nějaká cesta nebo je to takové období a odezní to? Už to ale trvá příliš dlouho a já jen když slyším to její k mamce, je mi z toho zle... Poraďte prosím, jak s ní jednat, mám jí pomazlit nebo jí nechat? To je moje hlavní dilema-nosit nebo nenosit takto velké dítě? A pokud něco udělá a já jí za to vyhubuji nebo plácnu po ruce, ona pak zase jen chce k mamce, co dělat v tuto chvíli? Přece pokud jí za něco vynadám, nemůžu jí pak konejšit, neztrácí pak to vynadání smysl? Děkuji moc a omlouvám se za román, ani tak jsem nenapsala vše, to bohužel nejde, to se musí zažít... Mějte se krásně, Iva.