jak dál?

Dobry den, jiz jsem Vam zhruba pred rokem psala o svych problemech, pak ale prestala byt moznost internetu...Dnes mam jiz temer 15ti mesicni dcerku, stale bydlim u rodicu, respektive u otce, ve 3 pokojovem byte bydlime i s malou 4, nemame spolu s ni temer zadne soukromi a jak se lidove rika, uz mi to zdatne leze na mozek, neustale po vsech uklizim a nejak to proste nezvladam, nekdy mam takovy stav ze nechci nikoho videt, s nikym mluvit, odepisovat ns sms a ani varit nebo uklizet, jelikoz jsem vetsinu dne s malou doma sama, odnasi mou psychickou nevyrovnanost..strasne me to trapi ale nekdy si proste nedokazu pomoct, obcas zakricim, nadavam, bouchum dvermi nebo ji proste placnu za neco co neni tragedii, ale je to vsechno dohromady..Napriklad, kdyz je mala u me matky s nevlastnim otcem, tak jim pry nikdy nebreci ale jen co prijdu ja zacne knourat a vztekat se, kdyz odsud odejdeme je zase klid, nevim, nechapu to pripada mi ze delam vsechno uplne spatne, ze jsem ta nejhorsi mama na svete a ze vsichni zvladaji vsechno lip..ta euforie kterou jsem mela i pocit ze vsechno zvladnu je davno pryc a ja se jen utapim v sebelitosti a nedokazu se pohnout z mista, jedine co je momentalne snad dobre je to ze jsem se prihlasila do rekvalifikacniho pocitacoveho kurzu, ktery bych rada uspesne dokoncila..obcas navstevuji psychologa ale myslim ze mi to vubec nepomaha..moc se ani posledni dobu nestykam s prateli, nemam naladu a to je samozrejme odradi, take se zde asi hodne promita financni stranka veci, protoze mi otec male neposila skoro zadne penize a doma mam pouze ulevu na najmu ale vsechno ostatni si hradim sama..nekdy me napadaji i tak cerne myslenky jestli jsem tehdy udelala spravne a mela mit miminko, ja vim ze to pro spoustu lidi zni hrozne, ale uz proste nevim jak dal...? Omluvte me prosim za to ze jsem se tak rozepsala ale svym zpusobem se nemam komu sverit, snazim se byt hrdinkou ale moc mi to nejde..predem dekuji pokud se mi dostane odpovedi, ktera by mi mohla pomoci alespon psychicky..s pozdravem a s diky K.C.