introvertní dítě - problémy ve školce

Dobrý den paní Jandourková, ráda bych si přečetla Váš názor na chování mého dítěte. Mé dceři je 2.7 roků. Od shruba tak 1.5 roku jsme u ní začali pozorovat chování, které se dá charakterizovat jako vztekání, občas nechuť podřídit se nějakému příkazu a neposlouchání. Nemyslím, že by to bylo něco neobyčejného. Při záchvatu vzteku, tedy spíše hysterického pláče se u nás osvědčilo nevšímat si ji, eventuelně ji šoupnout do naší postele, aby si neublížila, a když se vyvztekala tak přišla zpátky. Před měsícem začala chodit na jedno krátké dopoledne v týdnu do soukromé školky. Chtěli jsme, aby byla v kolektivu, protože jsem si všimla, že se na písku neúčastní her s ostatními dětmi, a také proto, že nemáme v blízkém okolí nikoho s dětmi se kterými by si mohla hrát. Dnes se mě paní učitelka zeptala jak reagujeme na to, že se dcera nechce účastnit různých aktivit. Paní učitelka vysvětlila dceřino chování na příkladech neochoty si v kolektivu zacvičit, jít společně za ruku z parku, najíst se v kolektivu atd. Paní učitelka dceřino chování nazvala: "Vaše dcera se jakoby uzavře do svého světa a vypne a jakékoliv domlouvání ať se přidá k dětem nepomáhá. Prý je nejprve pozoruje celou půl hodinu jak cvičí a tancují na hudbu, a pak až když mají končit, tak si po straně začne cvičit a tančit po svém." Na vztekání nám náš pediatr poradil, ať se snažíme zabránit konfliktnímu chování tak, že se mu budeme snažit předcházet. Například, když potřebuju rychle něco nakoupit, tak radši požádám manžela, ať ji pohlídá, neboť bych s dcerou nakupovala 3 hodiny, protože to je někdy doba, kterou je schopná v obchodě strávit, protože ji tam vše zajímá. Když se ji snažíme donutit k odchodu a zrovna se jí nechce, tak je scéna, a já ji pak vleču domu. Tohle mi občas udělá i např. na přechodu prochodce. Moc dobře ví, že se musí držet za ruku, dokonce jsme si pro ni vymyslela říkanku, aby si zapamatovala jak se přechází. Čtyřikrát přejde přechod za ruku bez problému a popáté si sedne uporstřed na zem a nejde. To ji pak opět vleču hysterickou na chodník. Dokážete si představit, že s jejími 15 kg je to docela vyčerpávající. Co se týče intelektu nevím jestli je namístě zmínit to, že vyrůstá v bilinguální rodině. Od svých 2 let se sama začala učit počítat. Dnes umí krásně napočítat do 15. Když jdeme ven nebo doma a něco ji zaujme, něco má pravidelnost, či se frekventovaně střídá, začne to také počítat. Do počítání jsme ji nenutili. Má interaktivní hry, podle kterých se to naučila sama. To samé má s hudbou. Od 2 let začala mít obrovský zájem o klasickou hudbu. Opět, díky interaktivním hrám dokáže v hudbě (např. Óda na radost) rozpoznat nástroje a vyjmenovat je, ačkoli zazní jen jednou. O písmenkách ani nemluvím. Přijde k autu a vyjmenuje vše na SPZ. Je to normální? Někdy mě to trochu zaskočí. Samozřejmě mám radost, ale zároveň si nejsem jistá, jestli to není trochu moc na její věk. Byla bych moc ráda, kdybyste mi odepsala a popřípadě bych Vás chtěla poprosit o sourkomou konzultaci. Bydlíme v Praze. S pozdravem, Dita.