Dudlík

Dobrý den paní doktorko, nejdříve bych Vám chtěla velmi poděkovat za Vaši ochotu a čas, který trpělivě trávíte zodpovídáním dotazů maminek. Již jednou jste poradila mně osobně a mnoho Vašich starších odpovědí mě také nasměrovalo, když jsem v něčem váhala nebo si nevěděla rady (např. nočníček – „netlačit na pilu“). Dosud jsem přečetla více než 70 stran Vaší poradny, ale nikdo se s Vámi zatím o dudlíku neradil, takže budu možná první, ale snad svůj dotaz správně směřuji právě Vám. Naší dcerce budou o prázdninách 2 roky, takže bychom se rádi zbavili dudlíku, protože nám připadá, že je to už velká holka (a taky moc šikovná, zvídavá, veselá, čilá a upovídaná). Dudlík u nás fungoval jako tišítko od narození a náhrada za vlastní ručičku, kterou si chtěla dcerka cumlat i těsně po vydatné dávce mlíčka od maminky. Přibližně od 8 měsíců jsme dudlík přestali dávat přes den a stal se nepostradatelným pomocníkem pouze při usínání, takže si o něj malá řekne jen v postýlce nebo je to signál ke spinkání v kočárku nebo v autosedačce po obědě. Problém nám připadá v tom, že se dcerka několikrát za noc vzbudí a to právě když zjistí, že dudlík v pusince nemá. Dosud jsme malé dudlíček hned vraceli, ta po něm dychtivě chňapla a okamžitě usnula znova. Interval mezi probuzením a usnutím trval opravdu jen pár vteřin, takže se trochu obáváme toho, že noční vysvětlování, že dudlíček už není, nebude asi vítanou změnou a velmi neradi bychom tím narušili její režim spánku. Samozřejmě počítáme s tím, že se oblíbeného dudlíčku musí nejdřív sama dobrovolně ve dne vzdát (co třeba nechat ho v přírodě pro mláďátka?), ale rozespalou a mrzutou ji zřejmě nepotěší, že udělala dobrý skutek a bude ho chtít zpět. Jak v takovém případě postupovat a za jak dlouho se dá očekávat, že si na bezdudlíkové usínání a spinkání zvykne? Předpokládám správně, že je nutné „jen“ vytrvat a pláč překonat pouze uklidňujícími slovy a třeba držením za ručičku? A nebude třeba ta ručička náhradou za dudlík, kterou budeme muset odvykat poté?! Musím přiznat, že zatím jsme nikdy nezkoušeli ani nebyli nuceni nechat dcerku plakat, aniž bychom vyhověli jejím přáním a potřebám (vše samozřejmě v rozumných mezích, nic si pláčem bezdůvodně nevymáhá), takže si děláme starosti dopředu a rádi bychom to zvládli nějakou tichou a klidnou cestou. Ještě bych doplnila, že dudlík u nás už několik měsíců funguje také jako „ucpávka“ proti povídání – místo spaní si chce totiž dcerka raději povídat a vzpomínat, co zažila přes den, takže uspávání s naší asistencí (a s pomocí oblíbeného plyšáčka) trvá většinou hodinku a někdy i déle. Dosud jsme dcerce jen opakovaně připomínali, že už není malé miminko, takže by měla dudlík brzo zahodit a spinkat jako velká holčička, ale ten hlavní krok oddalujeme, abychom nešetrným postupem nezpůsobili, že by zahození dudlíku považovala za zahození své oblíbené hračky. Děkuji za Vaši radu a pochopení! Lucie