Dobrý den,jsem ve 32.tt (1.mimi), a ...

Dobrý den,jsem ve 32.tt (1.mimi), a čím se blíží termín porodu, tím více přemýšlím o něm, i tom, co přijde po něm. Parter má syna z prvního manželství, kterému po narození našeho miminka budou 3 roky, partner na něm opravdu moc lpí a stále ho stresuje, že nemůže vyrůstat s námi a dává si za vinu rozpad manželství. Soudem byl určen do péče matce, která však častějšímu kontaktu než je stanovený víkend jednou za 14 dnů nebrání. Naopak - máme ho pravidelně každý víkend a ještě tak 1 nebo 2 dny v týdnu po společné dohodě. Malého mám samozřejmě moc ráda, a nijak mi nevadí, že je u nás. Nicméně se začínám stresovat z období po porodu, až budu i s miminkem doma, jak to všechno (mimčo, kluky, samu sebe a domácnost) budu zvládat. Tuto obavu jsem s partnerem měla snahu probrat a požádala jsem ho, zda by na prvních pár dnů nemohl kontakt s malým omezit (nechtěla jsem aby malý zůstával přes noc). Co následovalo asi tušíte... vyslechla jsem si spoustu vět o tom, že teď budeme mít společné dítě, a já chci malého odstrčit, a že to v žádném případě nedopustí.. Více jsme už tohle téma neřešili, a ve mě stále panují obavy z toho co bude... Ptala jsem se na to známých, partenrovu reakci chápou, ale poradit neumějí. Já v žádném případě nechci malého odstrkovat, ale chtěla bych mít jistou partnerovu pomoc v období po porodu. Nevím, jak to zvládají maminky, které mají 2 děti, ale asi už prostě jen vědí, co je při tom druhém čeká. Mohla byste mi prosím poradit, jak tohle téma znovu otevřít...nebo radíte nechat vše až jak se situace sama vyvine po porodu? Bojím se totiž, že to všechno sama nezvládnu. Děkuji za Váš čas a přeji hezký den.