Dobrý den paní magistro,mám následující problém. ...

Dobrý den paní magistro,mám následující problém. Mám malé miminko a bohužel nekojím, nedostavila se laktace, zkoušela jsem to v porodnici, i pak doma, dokonce za pomoci laktační poradkyně a nic. Bohužel se obávám, že jsem si to podvědomě přivodila sama, kojení mi totiž vždycky připadalo mírně řečeno nepříjemné. Nikdy jsem neměla ani ráda, když mi někdo sahal na prsa, třeba při sexu. Samozřejmě jsem si rozumově zdůvodnila, že i když je mi to nesympatické, kojení je důležité pro zdraví dítěte a hodlala jsem to vydržet minimálně 3, ale raději 6 měsíců, nakonec to ale dopadlo jinak. Svým způsobem jsem vlastně ráda, vůbec jsem si to totiž neuměla představit, ale o to větší mám výčitky svědomí, že své dceři nedávám to nejlepší a ještě za to můžu. Propagace kojení je teď opravdu obrovská a samozřejmě mě vždycky rozruší každý dotaz typu A ty vůbec nekojíš? Případně poznámky typu To je dobrá matka, kojí až do dvou let. Mám z toho docela deprese, své dítě miluji a přitom si připadám částečně neschopná, částečně jako špatná matka, když mi vlastně už jen představa kojení byla nepříjemná, zatímco všechny matky jsou z kojení nadšené. Nevím jak se s těmito negativními pocity vyrovnat. Díky předem za odpověď.