Dobrý den, paní magistro

prosím Vás o Váš odborný názor. Jsem maminkou 20měsíčního čilého a neposedného Lukáška, který ale velmi dobře poslouchá "na slovo". Můj problém spočívá ve stížnostech mého přítele, otce Lukáška na mé slovní projevy. Vyčítá mi, že často na Lukáška zakřičím ( v 99% případů je to moment, kdy synovi hrozí, že spadne ze židle, shodí na sebe věci, bere něco nebezpečného či nesprávného do ruky apod ..), zkrátka situace, kdy mým okamžitým zakřičením nech to,pozor, pusť to,nešahej na to, syn okamžitě zareaguje tak, že skutečně věc pustí, nevezme si ji, případně se zastaví před např. spadnutím ze schodů apod ... Jsem s ním velmi často úplně sama, přítel je směnař, bydlíme dost daleko od rodičů, kolem nás žádné maminky s dětmi nejsou a vyžití je nejblíže cca 6-8 km ve městě. Jde mi o to, se synem to myslím maximálně dobře, jednoznačně vím, že jsem někdy podrážděná, obzvlášť, když slyším výtky mého přítele o mém nervovém rozpoložení nebo Lukášek je dočasně nezvladatelný nebo pozlobuje, jako všechny děti.. do toho stíhám domácnost, vše okolo, doktory, brigádu, návštěvy příbuzných, kamarádek, maminek s dětmi, navíc jsem již v současné době ve 25 týdnu těhotenství, tudíž spoustu věcí beru ještě citlivěji ( jak opatrování syna, hlídání atd ... ) Prosím, je normální, že maminky v mé situaci na své děti křičí nebo zvyšují hlas ( jak správně to nazvat ? ), přitom ale milují své dítě nade vše na světě, udělaly by pro něj maximum a například při vyjadřování či konverzaci v rodině ( partner, maminka, sestra, babičky atd .. ) nejdu daleko k "hovorovému" až lehce vulgárnímu slovu ( popisu činnosti mého syna ).. zde uvádím slušně .. apř. Lukča se pokakal, dneska mě naštval, dopozadí, neštvi mě, sakra apod ... mezi lidmi - cizími, mluvím normálně, v pohodě, ale jak jsem doma, tak se nehlídám ... Je to normální projev izolace od světa, určitého stereotypu doma ? nepřítomnost dalších lidí - společnosti ? snažím se moc to změnit, i kvůli vlastní pohodě, miminku a synovi, aby to neodposlouchal, já jen, co dělat ? písemný projev mám nadmíru rozsáhlý, v psaní dopisů, mailů či jiného textu píšu více méně spisovně, slušně ... prosím, poraďte, je-li to přirozené, co se se mnou děje nebo je to známka něčeho špatného ? ( stres, únava, přepětí, strach o syna .. ) děkuji Vám moc za odborný názor, velmi se mi tím utříbí myšlenky a dál se rozhodnu, co s tím a jak na to. S přáním krásných dní v tomto roce a díky za vše, co pro nás maminky i ostatní tazatele, děláte ! Pavla