Dobrý den, mám problém, který mi ...

Dobrý den, mám problém, který mi pomalu začíná přerůstat pres hlavu. Je mi 27 let a jsem 2 roky vdaná. S manželem si velmi dobře rozumíme, jediné, v čem se úplně neshodneme, je kdy mít děti. Mluvili jsme o tom samozřejmě už před svatbou a shodli jsme se na kompromisu: počkáme s miminkem do mých 28. narozenin. Manžel k tomu totiž přistupuje velmi odpovědně a nejradši by (hlavně z důvodů finančního zajištění) čekal ještě déle. Já už ale po mateřství velmi toužím a boj s "mateřskými pudy" je pro mě dost vysilující. Navíc žijeme dočasně v zahraničí, kde nemáme potřebné zázemí (rodina, přátelé, čas na koníčky). Dá se to všechno přežít, ale je to jen tak tak.A aby toho nebylo málo, obě moje švagrové čekají rodinu. Dozvěděli jsme se to při krátké návštěvě ČR v létě a mně trvalo nějaký ten den, než jsem se s tím vyrovnala. Potřebovala jsem být sama, obrečet to a srovnat se s tím, což ale moc nechápali moji rodiče, se kterými jsem se viděla po půl roce. Okolo Vánoc se chystáme domů na pár týdnů znovu a já z toho mám obavy. Nevím, jak zvládnu setkání s "bříšky" nebo s miminky (mají se narodit zhruba v době naší návštěvy). Mám pocit, že všichni budou mluvit jen o miminkách, budou radostně naladěni a já zase budu toužit jen po tom, někam zalézt a prožívat si svůj smutek, že já ještě musím čekat. Napadá vás něco, jak to všechno zvládnout? Budu vděčná za každou radu nebo postřeh. Přeji vám krásný den