Dobrý den. Jsem ve 28tt druhého ...

Dobrý den. Jsem ve 28tt druhého těhotenství. První probíhalo uplně normálně, porod 40tt, chlapečkovi je už 8let. Nyní prožívám od počátku jen strasti. nejdříve jsme čekali dvojčátka...po nějakém čase nám lékař řekl, že jedno nemá srdíčko..a tak čekáme jen jedno mimi. Po pár týdnech nastalo špinění a čekání, zda se mimi udrží. Po celou dobu jsem měla bolesti v podbřišku, výjezdy na pohotovost, strach. Po měsíci jsem začla znovu špinit, další čekání...mimi se udrželo. Na Vánoce mě konečně přestaly bolesti a já si užila krásný týden..pak byla kontrola u OG s výsledkem, že se otvírám. Tak přísný klid, ale po týdnu stejně hospitalizace v nemocnici. ležela jsem u porodního sálu a každou chvíli slyšela příchod mimnka na svět. Na pokoji jsem měla maminky, co šly vždy druhý den rodit císařem...a já jim jen záviděla a strachovala se o své mimčo, zda vydrží. Nyní jsem již 14dní doma, ležím....ale bolesti mám nadále...dle gynekologa nález nezhoršen. Psychicky už jsme velice vyčerpaní, nervozní, na syna často podráždění...a já začínám být apatická, nic mě nebaví, nikam nemůžu, počítám každý gram miminka aby mohlo případný porod přežít..a dny odpočítávám jak vojáci metr na vojně.. Do toho všeho obavy, zda mimi bude po všech těch komplikacích zdravé, jsem sestra, co pracovala 10let u postižených dětí...takže profesionální deformace. Mám úžasného přítele, co se stará o vaření, praní, žehlení, "našeho" prvního syna, skvělé rodiče i od přítele, sestru...kteří mě podporují, ale pořád mám obavy kterých se nemůžu zbavit a které mě velice trápí. Jak bych se mohla naladit na "positivní" vlnu??? Děkuji.