Chci být mrtvý

Dobrý den, mám téměř 4 letého syna, který včera večer dostal na zadek, protože zcela schválně a promyšleně skopl svého 2 letého bratra ze sedací soupravy a to hned 3x, prvé 2 pokusy jsem vysvětlovala, že se to nedělá, proč se to nedělá, že jemu by se to také nelíbilo, že to bolí, může se zranit, atd. Syn je inteligentní a jsem si jistá, že tomu dobře rozumněl. Rozhodně to nebyl žádný velký výprask (2x jsem plácla rukou a přes tepláky) a také je třeba říci, že ho rozhodně nebiji ani já ani manžel často, myslím, že bych to dokázala spočítat a za celý jeho život to bude číslo do deseti. Bratra má velice rád, krásně si spolu vyhrají, brání ho před většími dětmi, v obchodě mu vybíral dárek k narozeninám (sám na to přišel), půjčují si hračky sami od sebe, nikdy na něj nežárlil. Také si nemyslím, že by nějak trpěl nedostatkem pozornosti, každý den si najdu čas, který trávíme jen spolu nějakou zábavou pro velké kluky. V podstatě ten včerejšek považuji za zkrat z jeho a vlastně i mé strany. Ale vyděsilo mě to, co přišlo: oznámil mi, že chce být mrtvý a proč nemůže být mrtvý, když to chce. Když jsme to pak v klidu později probrali, zjistila jsem, že mu vůbec nedochází, že je to definitivní, že si myslí, že je to vlastně příjemné a hlavně: CHCE TÍM POTRESTAT MĚ, za to, že dostal na zadek. Co s tím? Mám z toho velký strach, protože: 1) Můj otec trpěl bipolární afektivní poruchou a sebevraždu spáchal. 2) V mysli mi vytanula dávno zapomenutá vzpomínka, že jsem úplně stejně chtěla potrestat svou mámu (už nevím proč) a stála v kuchyni a držela velký nůž a vyměřovala kde mám srdce a kam bodnout. Byla jsem starší, řekla bych tak 7 - 8 let. Neuskutečnila jsem to, protože mě vyrušila sestra. Asi zbytečně maluji četry na zeď, ale jsem opravdu vylekaná. Můžete mi prosím něco poradit? Jak se k takovým synovým prohlášením postavit a jak jim předcházet? Mnohokrát děkuji Alena Váchová