bezradnost

Dobrý den, děkuji za skvělou poradnu, často v ní najdu inspiraci či uklidnění. Bohužel v poslední době se mi to nedaří. Mám skvělou dceru, 3,5 roku, partnera, zajímavou zodpovědnou práci... Bohužel již delší dobu trpím různými pocity nespokojenosti, jsem unavená, přecitlivělá, protivná na partnera i na dceru. Mám pocit, že stále neco musím řešit, zařizovat, organizovat, na něco myslet...Ani ne tak v práci, to beru bez problémů, ale spíše doma (okolo dcery, bydlení - měníme ho, školky, lékařů, domácnosti, nic obtížného, ale prostě úmorného). Partner se sám aktivně příliš neangažuje, o všechno mu musím říct. Věnuje se svým květinám a rybičkám a já mám pocit, že ho absolutně nezajímá, jak se cítím, co prožívám... Je velmi pohodlný a mně to neskutečně vytáčí, zejména v situaci, kdy moje pracovní o domácí vytížení je větší než jeho. Už jsem s ním o tom zkoušela mnohokrát mluvit, popisovat mu, jak se cítím, ale nikam to nevede. Já sama cítím, jak se mi tato nespokojenost promítá do vztahu s dcerou, jak odnese moje naštvání zcela zbytečně. Dříve jsem to zvládala, ale teď už nějak ne. Ikdyž si třeba odpočinu, tak se to nijak nelepší, pocit nespokojenosti, rozladění přetrvává. Vím, že je to hodně o vztahu s partnerem a o únavě, ale nejenom. Mám dojem, že "hledám sama sebe", nějaký pevný bod, a nedaří se. Nejsem 100% matka upnutá na své dítě, není to pro mne ten "středobod", kvůli kterému vše obětuji a budu šťastná. Potřebovala bych si trochu urovnat pohled na svoje potíže, možná i na vztah. Vím, že to není asi na internetovou poradnu, zvažuji, že se obrátím na psychologa, ale vlastně nevím, na "jakého", s jakou specializací či způsobem práce. Napadá Vás prosím něco? Ať již k mým starostem, které jsou v porovnání s jinými malicherné, nebo k tomu, kam se obrátit? (jsem z Prahy, takže s dostupností problém nebude).Moc děkuji.