babička

Dobrý den, můžete prosím poradit, jak se chovat v následujících situacích ? Babička ( tchýně) vychovala 3 děti, byla na ně od malička sama (manžel zemřel). Nyní chodí 1x týdně hlídat moji 20ti měsíční dceru Karolínku. Její chování a jednání bylo vždy komplikované i pro mě, ale teď se mi nelíbí některé "výchovné metody" které uplatňuje na Karolínce. Např ji krmí a Kája chce z celého jídla jen sýr. Babička říká : papej, je v tom sýr - přitom jí dává jen brambory. Malá jí, ale mě to přímo uráží. Zdá se mi to nefér vůči malému člověku, který se neumí bránit.Já sama neříkám to, co není pravda, bez ohlednu na věk... Babička to zřejmě dělá za účelem dosažení svého. - nakrmit dítě. Druhý problém je tón hlasu, který používá, když je trochu nervozní, nebo unavená. Prostě přikazuje. Např.- Tak snad nepůjdeš do vany v botičkách, snad si je sundáš ! ( Káju to ještě ani neučíme). Ten ton na mě osobně působí velmi nepříjemě, bojím se jí cokoliv říci. V případě, že se Káji zastanu, většinou mi odpoví, že myslela, že mi pomůže, když jí vykoupe. Můj dotaz je hlavně z pohledu dcery - nebude pro dceru takový způsob komunikace matoucí( jednou bude u babičky častěji a na delší dobu ) ? Jak bych se měla zachovat když jsem přítomná v těchto situacich, když ani manžel ani já takto s Kájou nemluvíme ? Myslím, že Kája jednou bude cítit, že když je tu babička, tak prostě nejsem v pohodě.... s manželem máme krásný vztah, jsme spolu 15 let a o problému s babíčkou ví. Sám často babičku " usměrňuje" ale většinou to nemá dlouhodobý efekt. Předem děkuji za Vaši radu, Martina