3 dotazy:-)

Dobrý den paní Rulíková, mám více dotazů, snad nevadí:-) Budu vděčná za odpovědi. Máme dvojčátka - kluky, korigovaně 2 měsíce (8.týden), nekorigovaně o dva měsíce více. Vím, že bychom kluky neměli srovnávat, ale jde to těžko. Máme trošku starosti s menším z kluků,porodní váha 1310g, nyní 4500kg. Oproti bráškovi nevyhledává až tak oční kontakt. Když na něj mluvíme tak vypadá, že reaguje, někdy se začne i smát, ale kouká všude možně jinam než na nás. Někdy když na něj mluvíme začně být naopak nespokojený,jako by mu kontakt (hlas, pohlazení) spíše vadil. Jinak pozoruje předměty, černobílou hrazdičku-věci které jsou pevné.Pohybující se předmět spíše nesleduje. Mám takový pocit, asi tím, že to měl trošku složitější než brácha a byl i déle v nemocnici, že není tak v pohodě jako brácha - ten vyhledává oční kontakt, často se směje. Nevím, jestli je ještě čas a není třeba se znepokojovat nebo je něco vývojově v nepořádku nebo byl deprivovaný pobytem v nemocnici (byla jsem s nimi s oběmi v nemocnici když je pustili z JIP, jen jsem na týden odjela s větším bráchou domů a menší byl v nemocnici sám-pak jsme se vrátili a s oběma jsem tam byla než menší dosáhl dostatečnou hmotnost na propuštění). Trápí nás to..chceme, aby se oba cítili bezpečně v láskyplném zázemí. Jinak zdravotně jsou na tom v pořádku, oba plně kojím, co 3 hodiny, první noční spánek vydrží i 5hodin. Jen mladší, a to je další dotaz: je jednou za noc krmen přítelem stříkačkou po prstě. Já ho kojím okolo půlnoci bez problému a okolo třetí ráno pije přes tu stříkačku s problémy. Moc se mu do toho nechce. Vypije 20ml a dál nechce.. Máme ho nutit vypít toho více?? Nevadí mu už ta stříkačka? A další dotaz: Myslíte, že je již kojení natolik rozjeté, že si můžeme dovolit dát klukům z flašky přes dudlík, vyjímečně nebo např. to jedno kojení v noci pravidelně? Jinak přibírají hezky cca.30g denně. Poslední dotaz se týká rehabilitací. Chodíme tam s oběmi 1x týdně,cvičí se jen na baloně a polohování, snažíme se odstrańovat jednostranost. Vojtovu metodu necvičíme. Mladší syn má celkem drsnou rehab.sestřičku, cvičí s ním, takovým způsobem, že má z toho stres a celou dobu prořve. Sestřička mi trvdí, že se jen vzteká,když mu netečou slzy. Jenže já vidím, že se mu to nelíbí a je celou dobu ve stresu. Říkám si, jestli je to cvičení k něčemu, když je celý napnutý z toho křiku a neuvolní se. Doma cvičíme taky a snáší to lépe. Dotaz zní:-) jestli je třeba to vydržet a věřit, že je to k dobru věci..ptám se, protože mám zase to srovnání:-) druhý bráška má jinou sestru a přistupuje k němu velice pomalu a dělá s ním jiné cviky, které snáší dobře, bez křiku. Menší z dvojčátek má prostě nějak více stresu celkově.