V průběhu vývoje sociálního chování dítěte a rozvoje jeho emocí pozorujeme tři období fyziologické úzkosti:
- úzkost 8. měsíce (v anglosaské literatuře se používá termín stranger anxiety nebo stranger wariness neboli úzkost z neznámé osoby),
- dvě období tzv. separační úzkosti (mírnější stupeň lze pozorovat u dítěte v 9. – 14. měsíci života, výrazněji se objevuje po 18. měsíci života). Separace v tomto případě znamená odloučení od konkrétní osoby.
Úzkost 8. měsíce (někdy může začínat i dříve, již kolem 6. měsíce života) je způsobená již jednoznačným odlišením cizí osoby od známých tváří rodičů. Přítomnost této osoby způsobuje strach a rozrušení dítěte, jež se přestává usmívat na tváře cizích lidí a často reaguje i pláčem. Toto období může přetrvávat až do 14. měsíce věku a částečně se překrývat s prvním obdobím separační úzkosti. Separační úzkost v tomto období však není identická se strachem z cizí osoby, neboť se projevuje při odloučení od matky, zatímco strach z cizích lidí se může projevovat i tehdy, když matka drží dítě v náručí.
V období rozvoje chůze pozorujeme velkou změnu v chování dítěte. Úzkost z neznámé osoby a prvky separační úzkosti mizí, dítě se učí vzdalovat od rodičů a objevuje své okolí. Prožívá období rozvoje své autonomie a je pyšné, že dokáže kontrolovat svou vzdálenost od rodičů. Po 18. měsíci života je toto období rychle vystřídáno obdobím tzv. znovupřiblížení, které vede ke druhé fázi separační úzkosti. Dítě je nadměrně přítulné k rodičům, obává se opuštění a samoty.
Nicméně ani v tomto období dítě nezapomíná projevovat svou nezávislost a autonomii, a to stále častějším používáním slovíčka ne. Separační úzkost může přetrvávat až do věku 2,5–3 let. Kolem 3. roku života je již většina dětí schopna dobře snášet krátkodobé odloučení od matky (například docházku do mateřské školy).
Autor:doc. MUDr. Tomáš Honzík, PhD. a prof. MUDr. A. Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet