Vážená paní doktorko,prosila bych poradit. Je ...

Vážená paní doktorko,prosila bych poradit. Je mi 27 let a jsem 22.tt a můj dotaz se týká alkoholu v těhotenství. Před tím, než jsem zjistila, že jsem v jiném stavu jsem kouřila, asi 10 denně a tak 2x týdně pila alkoholické nápoje, převážně pivo (max. 2 sklenice) nebo víno (max. 4 dcl). Pravdou je, že jsem v 4.tt požila 2 litry piva, což bylo zcela výjimečně. V 5.tt jsem se dověděla o svém těhotenství, které jsem ihned přijala pozitivně (ačkoliv do té doby jsem o děti nestála, nechtěla jsem aby se mi děti pletly do života), najednou mi bylo jasné, že to miminko si mě vybralo za svou mámu a začalo mi a je mi potěšením, že se mi plete do života:). Ale k tomu alkoholu. S cigaratama jsem dokázala přestat. Prostě od 6.tt nekouřím. Představila jsem si, že malému čistému miminku v postýlce strkám do pusy cigaretu (ve chvíli, když já bych si zapálila) a chuť při této představě ihned zmizela. A to jsem kouřila pravidelně 10 let. Ale nějak mi to nejde s tím alkoholem. Navíc alkohol v malých dávkách může být i prospěšný, ne? Třeba tím, že roztahuje cévy a tím pádem předávám miminkovi více živin, možná. Přestože se necítím se být alkoholičkou (to jsem spíš kuřačka, i když toho času na dovolený:), tak si neumím ten alkohol úplně odpustit. Je totiž pro mě symbolem jednak konce pracovního týdne, jednak toho, že jsem dospělá a taky je to pro mě sváteční chuť, když mi z těch chutí teď zmizela chuť tabáku. Abych upřesnila, dávám si 1x týdně 1dcl vína nebo 1 malé pivo. Moje gynekoložka řekla, že je to vpořádku. Můj manžel s tím také souhlasí. Moje těhotné kamarádky taky neabstinují (dokonce si dávají i o něco víc). Já nemám špatné svědomí, necítím, že bych miminku ubližovala. Dokonce ostatní maminy na cvičení pro těhotné prohlašují, že úplně neabstinují. Ale když čtu na internetu informace o pití alkoholu v těhotenství, tak převážně přikazují vynechat alkohol úplně a hrozí, že pokud ne, tak dítě bude mít malou porodní hmotnost, bude duševně a tělesně zaostalé, bude debilní apod. To v žádném případě nechci. Nedokážu si představit mít postižené dítě. Nezvládla bych to. Na druhé straně moje vnitřní já mi říká, že svému bobískovi tou trochou chlastíku neubližuju. Nebudu se rozepisovat, jak nenávidím všechny rady, které mě stresují. Nejradši bych rozbila PC když tyto rady čtu, začnu se nenávidět, začnu mít strach, že tomu dítěti fakt ubližuju, začnu se bát, že nebude vpořádku, v tu chvíli nenávidím,že jsem těhotná, přece kdybych nebyla, tak bych ani nikomu nemohla svým jednáním ublížit. Musím jenom dodat, že většinu času jsem vpohodě, dokud nečtu ty informace o negativním vlivu alkoholu v těhotenství. Nicméně tuto otázku asi nemám úplně vyřešenou, jinak bych tyto informace stále nevyhledávala, že? Ještě jeden dotaz. Bydlím ve 4. patře a mám strach, že dítě, až vyroste, vypadne z okna. Je mi jasné, že budeme muset pořídit nějaké pojistky na okno, aby mimčo bylo v bezpečí. Ale občas (vlastně každý den) mě pronásledují představy, že třeba otevírám okno, abych vyvětrala, miminko mám v náručí a ono mi vypadne z okna. Nebo že jsem v porodnici, konkrétně v Podolí, tam je taky otevřený prostor ve středu budovy a kolem něho lavice a já mám přestavu, že tam sedí někdo známý, komu chci narozené mimi ukázat a zase mi vypadne z rukou. Cítím se z těchto představ hrozně. Můžete mi nějak poradit? Děkuji a přeji hezký den.