Dobrý den,nevím, jestli se obracím na ...

Dobrý den,nevím, jestli se obracím na vás správně. Jsem ve 30tt, je mi 25 let. Můj problém se týká mojí babičky, už nevím, co s ní. Já žiju s přítelem už tři roky v našem bytě, oba jsme finančně nezávislý. Moje babička je na mě vázaná úplnou opičí láskou, pořád ve mě vidí malou holčičku. Neúnosně se to zhoršilo teď, když jsem těhotná. Za prvé zprávu o očekávaném miminku přijala téměř hystericky s výčtem těžkostí, které mě určitě čekají a se závěrem, že jsem dítě mít nikdy neměla, protože moje tělo neunese váhu přibranou v těhotenství a skončím na vozíčku. To bylo jen na úvod. S pokračujícím těhotenstvím je to čím dál horší, denně telefonáty, nejdřív s tím, že se o ní nestarám a vůbec jí nevolám (kdy také, když denně volá ona) a pak výčet všech katastrof, na které se mám připravit, které se staly jejím známým. Dnes opět telefon, na moji odpověď, že miminko je v pořádku a cítím jak kope mi sdělila, že to se určitě dusí a lapá po dechu....víte, možná jsou to ve srovnání s jinými problémy prkotiny, ale já už se klepu, jen zvedám sluchátko, dnešní rozhovor jsem obrečela:-( Ještě ke všemu teď od ledna skončila v práci, je celé dny doma, prý aby se připravila, až se malý narodí, aby mi s ním pomohla. Že o to nestojím, je jasné, mám hrůzu z toho, že když mi poleze pořád i domů, že už to nezvládnu. Říkala jsem jí tisíckrát, že mi to vadí, ať toho nechá, ale jako když hrách na stěnu házím:-( Už nevím co mám dělat, jestli se vůbec něco dělat dá?Děkuji moc za odpověď a omlouvám se za tak dlouhý román.