Vážená paní magistro, prosím o radu. ...

Vážená paní magistro, prosím o radu. Před 4 měsíci jsem podstoupila indukovaný potrat pro vady plodu. Byla jsem ve 21 tt. Bylo to moje první těhotenství. Je mi 28 let. Dodnes se se situací nemůžu vyrovnat. Jsou dny, kdy jsem v pohodě, ale jsou dny, kdy se mi chce brečet, nic mně nebaví,nemůžu se na nic soustředit a stále přemýšlím, zda budu moct mít děti a vyčítám si, že jsem nezačala se snahou o mimi o nějaký ten rok dřív. Myslela jsem, že časem se bude můj psychický stav lepšit, ale není to tak. Naopak se mi zdá, že se moje obavy zhoršují a prohlubují. Na to minulé těhotenství moc nemyslím, ale spíš pořád musím přemýšlet o tom, jestli někdy budu mít děti. Lékař nám již povolil nové snažení, zhruba před týdnem jsme začali, ale já mám pořád hrozné obavy, že to nevyjde atd. Manžel je pro mně velká opora, ale nechce, abych přemýšlela o tom, že nám nové mimi nepůjde a říká mi, že tím, jak pořád dokola o tom přemýšlím, tak ještě způsobím, že to opravdu nepůjde. První těhotenství se nám povedlo hned napoprvé, ale já si myslím, že to musela být nějaká náhoda. Navíc mám pořád hrozný strach, aby se manželovi něco nestalo. Po tom, co nás potkalo už vím, že se může stát opravdu všechno. Proto se Vás chci paní magistro zeptat, jestli bych už měla vyhledat nějakou odbornou pomoc, nebo je takový duševní stav po potratu normální? Poradíte mi, jak se mám se situací vyrovnat? Děkuji moc za odpověď. Romana