potrat

Dobrý den paní magistro, již jednou jsem Vás prosila o radu a teď bych potřebovala znova. Před časem jsem Vám psala,že jsme loni v srpnu přišli o dítě kvůli hydrocefalu a před 14 dny jsme přišli ze stejného důvodu i o druhé dítě opět ve 23 týdnu, takže opět vyvolávaný potrat.Kdo nezažil, neví, jak je to úděsné jak po psychické tak po fyzické stránce.Já jsem si loni prošla peklem a když jsem v prosinci zjistila, že jsem znova těhotná, obrnila jsem se a nenechala moc propuknout city k miminku v bříšku, aby to ´tolik nebolelo na duši,kdyby se nedejbože něco stalo.Bohužel došlo k nejhoršímu,pravděpodobně jsme s manželem oba nosiči špatného genu a je 25% pravděpodobnost nemocného plodu.A teď s čím mám problém: připadám si jak nemocná na hĺavu,protože se z toho nehroutím,zakázala jsem si už před potratem jakákoliv hroucení,zvládám to naprosto v klidu, jsem rozhodnuta zkusit to ještě jednou, na jednu stranu jsem na sebe hrdá, že neležím v posteli, nepláču, jím, spím, ale děsí mě to.Jsem k tomuto problému apatická a hned druhý den po potratu jsem vymazala z hlavy, že jsem byla těhotná.Už dříve v životě(rozvod atp.) jsem zažila, co je to zhroutit se, půl roku pomalu nejíst,nespat atp. a já už to nechci zažít.Okolí na mě kouká jak na monstrum, které normálně funguje, začala jsem si dělat kurz a chtěla bych začít rychle něco dělat,nechápou jak to zvládám a už pár lidí mi řeklo,že mi to snad je jedno a že jsem asi ráda, že to takhle dopadlo.Jak jsem psala,kdo nezažil, nepochopí.Prosím poraďte mi,tak ráda bych to oplakala,mám strach, že to tam někde v duši čeká a přijde chvíle a já bouchnu a pak to nezvládnu.Nebo je možné opravdu tak potlačit vědomě pocity napořád? Děkuji Jana