Psychika a kojeni

Dobrý den, mám čtyřměsíční dvojčátka, od dvou měsíců plně kojená - předtím holčička s dokrmem, chlapeček plně kojen víceméně od narození. Můj problém se týká právě kojení. Všude se píše, jak si to má maminka užívat - ale pro mě je kojení stále (také) zdrojem stresu. Pořád mám strach, zda mají děti dost, jakmile pláčou, připisuju to hladu, bojím se, jestli dostatečně přibývají... (jejich váhové přírůstky jsou spíš menší, rozhodně ne tak velké jako u dětí-"jedináčků", a i když je pediatr spokojen a za kojení nás chválí, jsem dost nejistá, když kolem sebe vidím stejně staré, ale značně baculatější děti...). Moje dvojčátka jsou zdravá a donošená, měla bych mít jen radost, ale mě tahle nejistota opravdu trápí, nemůžu si pomoct. Manžel si už ťuká na hlavu, že jsem "umanutá" (i když jinak je nám všem oporou a s dětmi mi pomáhá). Jinak jsem přitom docela sebejistá osoba :-) opravdu nevím, čím to je. Tím, že jsem si musela kojení "vybojovat" - holčičce to dva měsíce vůbec nešlo, bolelo to, měla jsem zpočátku málo mléka...? Tím, že kojení "nejde změřit"? (Myslím, že vážení před jídlem a po něm by mě naopak vystresovalo ještě víc.) Celkovou nejistotou z nové situace? Mám také pocit, že děti nezvládám tak dobře, jak jsem myslela... i když je mám samozřejmě moc ráda. Děkuju za trpělivost a možnost svěřit se :-)