Jak zvládnout dvě děti?

Dobrý den, ani nevím,jak definovat,co vlastně chci.Abych přiblížila situaci:Končím šestinedělí(=hormony dělají své),od prosince máme miminko a tříletého kluka,který je evidovaný jako alergik a k tomu je docela živý.Od listopadu jsme prakticky nevyšli ven,protože úraz stíhal úraz,nachlazení stíhalo nemoc.Když jsem byla v devátém měsíci,malý si rozsekl nos - byli jsme šít.Pak rýma,zánět ucha,atb.Když jsem byla týden po porodu(dva dny doma),malý si na schodech přerazil přední zuby,rýma,zánět ucha.Před 14 dny dostal angínu,další atb,pak zánět průdušek,náběh na zápal plic,další atb.A samozř.to dostal i jeho 5t. bráška-chycené průdušky,rýma,kašel.Snažím se být empatická,ale přestávám zvládat chování toho staršího.S jeho 3 lety se něco zlomilo.Může to souviset s narozením miminka,ale na to jsme ho připravovali a to chování začalo už trochu dříve.Popírání všeho,naprostá neposlušnost.Nepomáhají výhružky (klidně si sundá kalhoty a sám si přijde pro "na zadek")ani domluvy.Hlavně ty domluvy mě mrzí,protože se to u nás doteď oběšlo bez pohlavků a na všem jsme se odhodli.Určitě mu teď nevěnuju tolik pozornosti,to je přirozené,ale na pohádku si čas najdu,kreslím si s ním,zapojuju ho do péče o mimi.Jeho vzdor vůči všemu je nesnesitelný.Cítím,jak se ve mně hromadí vztek a bojím se,že to vybuchne v nepravou chvíli.Na dohody už není energie.Mám pocit,že by pomohly tresty,ale to jsme už asi propásli.Manžel je super,stará se o staršího perfektně,tam už snad větší podporu ani nemůžu očekávat.Spíš mám problém sama se sebou,protože mám pocit,že to nedávám.Bojím se,až bude manžel na služebce,jak uložím ty dva večer do postelí sama.Jak je zvládnu,když budu sama a oni budou nemocní?Nemám šanci vydechnout.Bojím se,že onemocním i já a co pak?Já se prostě obávám věcí,které teprve můžou nastat.A hlavně bych ocenila radu,jak to všechno zvládnout se zdravým rozumem?Zatím se držím,ale mám na krajíčku..Ocenila bych pár pozitivních slov.Omlouvám se za dlouhý dotaz.Děkuji,R.