Těhotenství a psychická změna

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Před otěhotněním jsem byla normální, užívající si životních radostí, možná trochu více dbající o pořádek a čistotu v domácnosti. Zato po otěhotnění se vše rapidně změnilo. Miminko jsme si s manželem moc přáli a samozřejmě se na něj moc těšíme. Jenže hned poté, co těhotenský test ukázal dvě čárky, jsem v euforii trávila hodně času pročítáním různých rad - co se v těhotenství má a co se v žádném případě nesmí... Dopadlo to tak, že jsem zkoumala složení každého jídla kvůli listerióze, toxoplazmóze a jiných nebezpečí, takže jsem se ani pořádně nenajedla. Vyměnila jsem kosmetiku za Bio, protože všude je přece spousta škodlivin. Bojím se dotknout čistících prostředků na úklid a pořád si chodím mýt ruce, až je mám úplně suché a popraskané. Toto vyžaduji i od manžela. Nelíčím se, nebarvím vlasy... Došlo to tak daleko, že jsem byla psychicky na dně. Nyní jsem ve 25. tt a hodně jsem na sobě zapracovala, hlavně kvůli našemu ještě nenarozenému pokladu a manželovi. Ten mi moc pomáhá. Všechno spolu probíráme a já ho obdivuju, co všechno si se mnou musel vytrpět. Jsem v pohodě, dokážu se z různých věcí radovat a vychutnávám si přípravy na miminko. Jím vše a s chutí. Jediné co mi zůstalo a co mě moc mrzí - nedokážu na sebe nechat manžela sáhnout, aniž bych nepřemýšlela, čeho se předtím dotkl a co na mě může přenést. Je mi to moc líto, protože chci, aby mi hladil bříško, mohli jsme se spolu mazlit a více se tak sblížit. Nechci zničit náš hezký vztah. Vím, že je to nenormální, ale nevím, jak to překonat. Hlavně se obávám, abych pak z péče o miminko a z toho, že nestíhám uklízet, úplně nezešílela. Nechci už ubližovat svým nejbližším. Předem Vám děkuji za odpověď.