Odloučení od matky po porodu - následky?

Dobrý den! Mám 4 měsíčního syna - "vymodlené" dítě. Těhotenství probíholo normálně, snad dokonce lépe, než u většiny maminek. Měla jsem klid, pohodu, spoustu času, všichni mě na rukou nosili, netrpěla jsem úzkostmi, těšila se na miminko... Po porodu (plánovaný císař kvůli konci pánevnímu) mi však synka odebrali a odnesli na dětské, že prý má žloutenku. Problém byl, že se v této nemocnici (Baby friendly hospital)nachází pedatrie a oddělení tzv. patologických novorozenců v úplně jiné budově, bez výtahu pro "civil" kam se matky po těžkém či operativním porodu prostě nedoplazí. Zkrátka - synek byl téměř 6 dní bez matky - 4. den po porodu mě za ním převezl přítel autem a pomohl mi do 3. patra. Mohla jsem dítě vidět, ne však nakrmit. 6. den, po přestěhování na pediatrii, jsem začala kojit po 3h, ale za chlapečkem bylo možno pouze docházet přes dlouhou chodbu (stejně jako ostatní matky). Následovalo proplakané 6tinedělí - potíže s kojením, pomalé přibývání na váze (nikdy však nestagnoval ani nehubl),nadýmání, stres, že zmizím, nespavost a pro mě nemožnost vzdálit se od dítěte, pokud bdělo a ne na déle než hodinu, pokud spalo, únava, vyčerpání... Tatínek, babička...nejsou máma. Otázka, která mě trápí - jak dlouho může trvat, než následky prvních dnů vymizí? Dnes už je synek spokojené miminko, ale stále vyžaduje mou neustálou přítomnost a zoufale, neutišitelně pláče, pokud se lekne, že matka není. Kde je hranice mezi vydíráním (a umí to vůbec takto malé dítě)a opravdovou úzkostí? Jak a kdy ho začít postupně učit, že může být máma pryč i déle než hodinu, a přesto se vrátí? Nwmusím nejméně další rok dítě vůbec pustit z náručí, když na to přijde, ale nemyslím, že by to komukoli z nás prospělo. Kdyby nebylo toho začátku, nedělám si hlavu, ale bojím se, abych něco nenávratně nezkazila, byť jenom tím, že si půjdu třeba zaplavat...