lži

Dobrý den, paní doktorko! Prosím Vás o radu. Mám syna 4,5roku a zjistila jsem, že poslední dobou mu nemůžu nic moc věřit, protože lže, prostě si vymýšlí a tvrdí mi něco, co není pravda. Např. nese si ze školky nějakou hračku a naprosto neústupně mi tvrdí, že je to jeho, že to dostal od paní učitelky nebo od kamaráda. Když se to stalo poprvé, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, nezdálo se mi to, ale nechala jsem to být. Potom byly další a další situace, a to už jsem si stoprocentně jistá, že prostě lže. Slyšela jsem o tzv. dětských lžích, je to tedy normální? A hlavně bych potřebovala radu, jak se k tomu stavět, co s tím, jak to řešit? Mám pocit, že nějak ho za to trestat asi nemá moc cenu, teď je věku, kdy si ze mě moc nedělá a když např. za něco dostane na zadek, je mu to jedno, po chvíli o tom neví a udělá tu stejnou věc znova. Jsem z toho celkem špatná, od malička jsem se snažila být dost důsledná ve výchově a co jsem řekla, to platilo, poslední dobou mám pocit, že nevím, co s ním. Chodí do školky, děti a kolektiv miluje, žádná stížnost na něj zatím není, prý je moc šikovný, ve svém věku umí přečíst a napsat většinu písmen, podepíše se, zajímá ho všechno nové, všechno chce vyzkoušet. Umím si představit, že když je mezi dětma a hlavně má organizovanou zábavu, není s ním jediný problém. Poradíte mi, jak na něj? Předem moc děkuji a přeji pěkný víkend