Křičení na dítě

Dobrý den,mám velký problém s udržením svého vzteku, když moje dcera nechce jíst.Dceři je 14 měsíců a veškeré problémy vznikají právě kvůli jídlu. Některá jídla baští dobře, ale ta jsou v podstatě všechna stejná. Když se jí snažím uvařit něco nového, je to katastrofa. Pokusím se to popsat, abych aspoň trochu obhájila svoje výbuchy vzteku. Začnu jí kolem poledne vařit oběd. Ona to pozná, okamžitě přiběhne a začne křičet: "ˇ Nami, ňami". Mám radost, že má hlad a že to dnes určitě sní. Jakmile dovařím, dám jí do židličky a nabízím jídlo lžičkou, tak odvrátí hlavu, ani neochutná. Pak se nějakou dobu snažím ji přesvědči, aby něco snědla, mlaskám, jím s ní taky, zpívám jí apod. Většinou sní tak tři lžičky a to celkem s chutí, nic jazykem nevystrkuje. Ale najednou jako když utne a nechce už pokračovat. Jídlo padá všude kolem, ona do toho strká ruce, vyhazuje to ven na právě vytřenou podlahu apod. Já se jí snažím něco do pusy vecpat, ale je to samozřejmě ještě horší. Někdy ji tam i chvíli nechám a odejdu. Ona začne:"ňami, ňami" a ukazuje na misku. Tak se vrátím a zkouším to znova,ale okamžitě odvrátí hlavu. Většinou mi to pak ručkou vyrazí, takže to spadne na zem . No a to je ta chvíle, kdy zešílím a zatmí se mi v mozku, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ječím na ni jak pominutá, někdy nadávám, dnes jsem i vzteky dupala do země. Ona většinou nereaguje, rozbrečí se až když odejdu. Přijde mi to, že už je na to křičení zvyklá. Stává se mi to tak jednou za 14 dní. Snažím se tyto situace předvídat a minimalizovat, takže jí vařím její oblíbené jídlo. To ale nemůže jíst pořád, takže pak to dopadne takhle..Nevím, co s tím mám dělat. Chyba je u mě, bojím se,aby ten můj vztek neměl vliv na náš vztah. Křičím na ni opravdu hodně, jak blázen, někdy jí i nadávám. Přijde mi, že se to stupňuje, bojím se, abych ji někdy ve vzteku neuhodila. Je mi to samozřejmě pak vše strašně líto, omlouvám se jí, mazlím se s ní, snažím se jí to vynahradit. Jinak je to skvělé dítě, hravé, krásně spí, je pořád veselá. Chodíme spolu plavat, cvičit. Mazlí se se mnou sama od sebe, dává mi pusinky, češe mi vlasy. Mám ji strašně moc ráda. Má to na dítě velký vliv, když na ni takhle křičím? Nevím, co s tím dělat. Vyjít z místnosti mi jednoduše nepomáhá, protože to nestihnu. Když mám ten záchvat, tak jí prostě musím seřvat a nebo držet tu pusu násilím a cpát jí tam to jídlo. Vím, že to situaci jen zhorší, ale v té chvíli prostě nepřemýšlím. Nerada bych zkazila vztah, který máme. Sama nemám se svojí mamkou moc dobrý vztah a hrozně mi to mrzí. Poradíte mi? Děkuji Barbora