sourozenecká žárlivost

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - mám doma 2 kluky - 20 ti měsíčního a 2 měsíčního. Po návratu z porodnice jsem si říkala, jak je všechno super - mladší dost spal a starší to bral docela v pohodě - samozřejmě nějaké to vztekání bylo, sem tam chtěl mladšího uhodit, když třeba zabrečel - ale s tímhle "zlobením" jsem v podstatě počítala, takže nic hrozného. Nicméně teď po zhruba 6ti nedělí, i přesto, že mladší syn dost spí a já vařím a uklízím až večer a tím pádem se staršímu synovi opravdu věnuji několik hodin denně, aby neměl pocit, že je odstrčený, starší syn odmítá přes den sám usínat v postýlce (je to docela problém, pokud je ml. zrovna vzhůru), večer usíná sám v pohodě, ale v noci se budí a hystericky křičí máma (spí v ložnici s manželem, já s ml. dítětem v dětském pokoji) a přes den navíc odmítá jíst. Jak byste řešila to usínání přes den - přiznám se, že mu nechci moc ustupovat (navíc to opravdu někdy nejde, abych s ním ležela v ložnici), ale taky je mi ho líto. Vyřvávání moc nefunguje, resp. vydrží řvát déle než vydržím já, společně být v ložnici taktéž moc nevychází - starší syn za přítomnosti ml. odmítá usnout. Zbývá mi asi jediná možnost - uspávat staršího, za cenu, že občas bude řvát mladší ... Napadá vás nějaké další řešení? (Nevyspané a hladové dítě opravdu není to pravé ořechové :-( A snad ještě jeden dotaz - starší syn si samozřejmě zabere pro sebe více času, ml. se snažím do her zapojovat,aby alespoň byl někde poblíž v lehačce nebo na gauči a pak mám výčitky, že není tolik chovaný a rozmazlovaný jako starší syn. Myslíte, že tím "trpí hodně"? Ale on je prostě hodný, leží a kouká ... až mi ho bývá líto. Jsem moc ráda, že je mám, ale někdy je to těžký. Děkuji moc za rady. Petra