deprese a těhotenství

dobrý den, bude mi 37 let, jsem podruhé těhotná, z prvního (neplánovaného) těhotenství mám tříletou dceru, následovalo asi dvouleté vyjednávání s jejím tatínkem o tom, zda budeme mít další dítě, velmi jsem po něm toužila. Přítel nakoec řekl, že tedy ano, měla jsem radost, otěhotněla druhý cyklus. A tím moje radost jakoby pohasla. Ulevilo se mi, že už to nemusím pořád řešit, nacházet další a další argumenty pro druhé dítko, pak že nemusím řešit ovulaci apod. Ale radost jako taková, jen z toho že jsem těhotná, ta se nedostavila. U prvního těhotenství, jakkoli jsem s ním nepočítala, jsem snad každou minutu těhotenství byla v úžasu, že se stalo něco tak krásného a já mám v bříšku miminko. Zato teď, u druhého plánovaného a z mé strany vymodleného dítka, jsem ze svých pocitů velmi na rozpacích. Mám výčitky, co tomu bude říkat dcera, že ji to chudinku ochudí o naši pozornost (přitom právě to, že je v obou rodinách jediným malým dítětem a je na ni soustředěna veškerá pozornost, bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem nechtěla, aby zůstala jedináčkem). Bojím se, jak to budeme zvládat, organizačně, finančně i citově - bojím že, že další dítko nebudu mít ráda. Z těchto pocitů mám následně výčitky svědomí cože jsem to za matku a tak stále dokola. Dříve jsem nemohla na ulici vidět kočárek s miminkem, abych neměla slzy v očích, že to už mě nepotká, a teď si zas vždycky říkám, že to byl špatnej nápad, chtít další dítě. Navíc mám doslova hrůzu z toho, že by to snad mohl být kluk (zatím pohlaví nevíme), děsí mě také všemožné těhotenské komplikace (pár rizikových faktorů splňuji, ale ani to není myslím důvodem neustále myslet na nejhorší. Jenže mě se před očima odehrávají opravdu zásadně jen nejhorší scénáře). Nevím co se sebou, zda se na někoho obrátit (jsem z Prahy, psychologů je tu poměrně dost, ale žádného neznám a někam se vydat jen tak, na to se necítítm). MOžná bych měla dodat, že se už asi deset let léčím pro deprese a nespavost, beru venlafaxin a quentiapin na spaní, a v těhotenství bych dávkami hýbat moc nechtěla. Vím že určité pochybnosti v těhotenství nejsou ojedinělé, ale zarazila mě jejich míra. Co byste navrhovala, případně neměla byste tip, kam zajít, kde by mi mohli pomoci? děkuji moc za radu:-) MM